25 Cdo 3464/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, které zastavilo řízení kvůli neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení. Žalovaným byl označen Okresní soud, který je organizační složkou státu a nemá právní subjektivitu. Soud uvedl, že organizační složky státu nemají způsobilost být účastníky občanského řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Způsobilost nelze odstranit ani přesným označením žalovaného nebo poučením žalobce.
Rubrum
25 Cdo 3464/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Okresnímu soudu v Z., o odškodnění a ušlou mzdu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 C 1349/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2006, č. j. 17 Co 416/2005-27, takto:
Výrok
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění
: S ohledem na neurčitost jeho podání ze dne 11. 3. 2005 označeného jako „Žádost o odškodnění“ byl žalobce vyzván Okresním soudem v T. usnesením ze dne 5. 4. 2005, č. j. 14 Nc 4056/2005-12, k odstranění vad svého podání podle § 43 odst. 1 o. s. ř. s tím, aby mimo jiné přesně označil stranu žalovanou a podrobně vylíčil, čeho se svým podáním vlastně domáhá. Podáním ze dne 11. 4. 2005 a ústně do protokolu dne 31. 3. 2005 označil žalobce za žalovaného Okresní soud v Z., po němž se domáhá odškodnění za ušlou mzdu, omezení na svobodě (včetně diskriminace a utrpení) a soudem uloženého dohledu i vyhlášení rozsudku o zproštění viny ve věci vedené tamním soudem pod sp. zn. 2T 317/69 a přiznaní nároku na rehabilitaci. Usnesením ze dne 23. 6. 2005, č. j. 20 C 52/2005-17, vyslovil Okresní soud v T. svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Z. Okresní soud v Z. usnesením ze dne 21. 11. 2005, č. j. 18 C 1349/2005-20, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalovaný subjekt je organizační složkou státu, nikoli právnickou osobou, a nemá tak způsobilost být účastníkem řízení. Proto řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2006, č. j. 17 Co 416/2005-27, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení. Je organizační složkou státu ve smyslu § 3 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., která podle § 3 odst. 2 tohoto zákona není právnickou osobou a nemá tudíž samostatnou právní subjektivitu ve smyslu § 19 o. s. ř. Jedná se o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. V něm namítá, že řízení před soudy obou stupňů byla postižena vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o zastavení řízení. Oba soudy dle jeho názoru pochybily v tom smyslu, že neplnily řádně poučovací povinnost soudu, když žalobce nepoučily o tom, že označený subjekt je pouze organizační složkou státu a že žalobní návrh má směřovat proti státu, tedy České republice. Pokud by soudy takto postupovaly, mohl žalobce dodatečně upravit označení žalovaného a řízení nemuselo být zastaveno z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává. Žalovaný je podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou (srov. § 3 odst. 2 věta první zákona č. 219/2000 Sb.); protože ani zákon mu nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není způsobilým účastníkem občanského soudního řízení. Podle ustanovení § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29.6.1995 sp. zn. III. ÚS 74/94, Sbírka nálezů a usnesení sv. III, č. 42, str. 297, a rovněž závěry Ústavního soudu České republiky vyslovené - v obdobné věci - v jeho usnesení ze dne 7.6.2006, sp.zn. IV. ÚS 343/05). Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Tento nedostatek nelze odstranit ani postupem podle § 43 o. s .ř. Uvedené platí nejen tehdy, označil-li žalobce za účastníka řízení toho, kdo nikdy neměl způsobilost být účastníkem řízení, nebo někoho, kdo sice byl způsobilý mít práva a povinnosti nebo jemuž zákon přiznával způsobilost být účastníkem řízení, avšak před zahájením řízení tuto způsobilost ztratil, ale i v případě, že žalobce označil za účastníka řízení organizační složku právnické osoby, která nemá tzv. právní subjektivitu, nebo organizační složku státu (srov. též názor vyjádřený ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3.9.1997 Cpjn 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997). V projednávané věci žalobce - jak je nepochybné z obsahu jeho podání ze dne 11. 3. 2005 upřesněného podáním ze dne 11. 4. 2005 - označil za žalovaného „Okresní soud v Z.“. Uvedené označení žalovaného bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v tomto podání řízení jako žalovaný účastnit. Z obsahu podání nevyplývá, že by v označení žalovaného došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti (nic takového žalobce netvrdil ani v průběhu řízení před soudy obou stupňů) nebo že by údaj označující žalovaného byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností (v žádném z údajů obsažených v podání se ani nenaznačuje, že by se žalobce svého nároku domáhal proti jinému subjektu), popřípadě údajem o tom, čeho se žalobce domáhá; podání žalobce neobsahovalo v označení žalovaného žádné vady, o jejichž odstranění je soud povinen se pokusit způsobem uvedeným v ustanovení § 43 o.s.ř., neboť žalobcem úplně (přesně), určitě a srozumitelně označený žalovaný „Okresní soud v Z.“ neměl způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není - jak uvedeno již výše - vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2007 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu