25 Cdo 3983/2010

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: zrušeno Datum rozhodnutí US: 26.11.2013 25 Cdo 3983/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce města Písek, se sídlem úřadu Písek, Velké náměstí 114, IČO 00249998, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Strakonice, Bezděkovská 53, proti žalovaným 1) J. K. a 2) M. K., oběma zastoupeným JUDr. Bohuslavem Petrem, advokátem se sídlem Hluboká nad Vltavou, Luční 901, o 1.719.449,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 11/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2010, č.j. 6 Co 516/2010-240, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobce se domáhal náhrady nákladů účelně vynaložených při odvracení hrozící škody a náhrady škody ve výši 1.719.448,- Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 29. října 2008, č.j. 6 C 11/2008-100, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. března 2009, č.j. 6 Co 318/2009-137, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů. Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 30. října 2009, č.j. 6 C 11/2008-212, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že první žalovaný, poté co od května 2004 v jeho domě č. 334 v Písku docházelo k podmáčení zdiva v obytném suterénu, provedl odkop základů domu. Dne 24. 9. 2004 došlo vlivem hustého deště k utržení části svahu nad domem žalovaných. Žalobce následně nechal vybudovat opěrnou zeď bránící dalšímu sesuvu půdy. Ze znaleckého posudku Ing. Poppa soud zjistil, že příčinou sesuvu půdy v uvedené lokalitě byl průsak vody svahem, a to vlivem vybudování silniční komunikace Okružní, jež nemá vyřešen odtok vody, a umístění kanalizace v jejím tělese. Výkop provedený u domu žalovaných sice byl nevhodným zásahem, ale nikoli příčinou sesuvu svahu, neboť již předtím v něm došlo k vytvoření smykové plochy. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice při výstavbě opěrné zdi jednal v zájmu žalovaných, ale zároveň – jako stavebník a vlastník komunikace – plnil svou prevenční povinnost ve smyslu ustanovení § 415 obč. zák. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. března 2010, č.j. 6 Co 516/2010-240, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že žalobce nepřípustnými zásahy do terénu při stavbě komunikace a kanalizace způsobil – v důsledku shromažďování vody – ohrožení stability svahu, proto nemá nárok na náhradu škody dle § 419 obč. zák. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jež pokládá za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel namítl, že průsak vody svahem, jenž byl dle znaleckého posudku Ing. Poppa příčinou sesuvu svahu, není výsledkem jednání žalobce, ale jedná se o důsledek působení přírodních sil. Míra prostupu vody svahem pak není nijak závislá na existenci místní komunikace. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní se v písemném vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli zamítnutí dovolání jako bezdůvodného a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, takže nejde o přípustnost dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel pokládá dovolání za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci dvakrát, jeho v pořadí první (vyhovující) rozsudek ze dne 29. října 2008, č.j. 6 C 11/2008-100, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 12. března 2009, č.j. 6 Co 318/2009-137, z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů. Nejedná se tedy o případ, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Ostatně sám dovolatel ve svém podání uvádí, že ve zrušovacím usnesení „šlo jednoznačně ze strany odvolacího soudu o skutkové hodnocení, nikoliv o právní názor, kterým by byl soud 1. stupně vázán“. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Z obsahu dovolání je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že příčinou sesuvu půdy u domu žalovaných (v jehož důsledku žalobce v dané lokalitě nechal na své náklady zřídit opěrnou zeď k zabránění vzniku dalších škod na majetku a zdraví) bylo pochybení žalobce při provedení silniční komunikace Okružní a kanalizace v ní umístěné, zpochybňuje dovolatel nikoliv po stránce právní, nýbrž proto, že vychází z odlišného skutkového stavu ohledně příčiny vzniku ohrožení. Uplatňuje tedy dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel nevymezil konkrétní otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu spočíval, ani nezformuloval proti právním závěrům, na nichž uvedený výrok spočívá, námitky, z nichž by zásadní právní význam napadeného rozhodnutí bylo možno dovodit. Pak ovšem z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a náklady žalovaných na odměnu advokáta za vyjádření, postrádající přiléhavou argumentaci proti nepřípustnému dovolání, nelze považovat za účelně vynaložené k uplatňování či bránění práva. Žalobci proto nebyla uložena povinnost k jejich náhradě. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. dubna 2012 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu