25 Cdo 4209/2014
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích není přípustné, neboť uplatněné námitky nesměřují k posouzení otázky hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání. Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která umožňuje předběžné posouzení zjevné bezúspěšnosti nároku při rozhodování o osvobození od soudních poplatků pouze na základě tvrzení účastníka a obsahu spisu, nikoliv na základě dokazování k věci samé.
Citované zákony (3)
Plný text
25 Cdo 4209/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Petrem Jahelkou, advokátem se sídlem v Praze 9, U cukrovaru 8, proti žalované M. K., o náhradu škody a ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 16 C 110/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014-33, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují k tomu, aby dovolací soud posoudil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacího soudu rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, 30 Cdo 1505/2009 a 25 Cdo 2006/2004 a namítá, že neměl možnost doložit a prokázat své žalobní tvrzení o škodě a že soud nesmí meritorně rozhodnout jen na základě žaloby a v ní uplatněných skutečností. Napadené rozhodnutí ovšem s citovanými rozhodnutími v rozporu není, neboť vychází z ustáleného výkladu, podle nějž v rámci rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o.s.ř. mají soudy právo předběžně posoudit, zda není nárok žalobce zjevně bezúspěšný, a to právě toliko na základě samotných údajů (tvrzení) účastníka, toho, co vyplývá z obsahu spisu nebo co je soudu obecně známo z jiné úřední činnosti. Judikatura dovolacího soudu (reprezentovaná právě i dovolatelem označenými rozhodnutími) tedy nepředpokládá, že by v této fázi řízení mělo být vedeno dokazování k věci samé, jak požaduje dovolatel. Protože uplatněné dovolací námitky nemohou přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. prosince 2014 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu