25 Cdo 4541/2008

Rubrum

25 Cdo 4541/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. J., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o 650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 1186/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. března 2008, č. j. 9 Co 1194/2006-257, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 9 Co 1194/2006-257, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 4. 2006, č. j. 14 C 1186/94-225, v napadeném zamítavém výroku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Nárok na náhradu škody ve výši 650.000,- Kč s příslušenstvím spočívající ve škodě na zdraví a v ušlém zisku v souvislosti s výkonem vazby podle § 5 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, neshledal důvodným, neboť jednak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou na zdraví a výkonem vazby v době od 29. 4. 1991 do 30. 9. 1991, jednak žalobce nebyl v době zadržení v pracovním poměru a netvrdil ani nenabídl důkazy o příslibu zaměstnání, ušlý zisk tedy nedoložil. Proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to především proto, že jediným důkazem pro určení škody na zdraví byla jeho zdravotní dokumentace z rozhodného období roku 1991, jež měla sloužit jako základní podklad pro znalecké posudky k posouzení míry jeho zdravotního postižení; ke ztrátě dokumentace však došlo jednáním orgánu státu a nelze dovozovat, že její absence nemá podstatnější vliv na závěry znaleckého posudku, jak podle dovolatele nesprávně vyslovili znalci. Dostal-li se tedy dovolatel do důkazní nouze přičiněním orgánů státu, nemůže jít k jeho tíži, že nemohl přesně specifikovat výši svého nároku v korunách. Vytýká odvolacímu soudu rovněž, že se nezabýval otázkou zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou utrpěl. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné. Dovolatel především namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžadují ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci; stejně tak k namítané vadě řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (odvolací soud se nezabýval otázkou poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou dovolatel utrpěl), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. března 2009 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu