25 Cdo 4710/2014

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 18.5.2016 25 Cdo 4710/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Janem Urbancem, advokátem se sídlem Nový Bydžov, Prasek 155, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Děčín - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČO: 247 29 035, o 880,000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 304/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2014, sp. zn. 17 Co 5/2014-32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2014, sp. zn. 17 Co 5/2014-32, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a jako dovolací důvod uvádí ust. § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř., tedy odkazuje na právní úpravu účinnou do 31. prosince 2012. Dovolatel však nikterak nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 o. s. ř. ve znění nyní účinném. V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje jen odkaz na text zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014). Žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud neprovedl dostatečně důkazy, jež měl k dispozici, a že je nesprávný jeho závěr, že žalobce věrohodně nedoložil své majetkové poměry. Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, dovolatel nevylíčil, v čem se odvolací soud při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či zda jde o řešení právní otázky, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. listopadu 2014 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu