25 Cdo 731/2026

Rubrum

25 Cdo 731/2026-215 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: obec Kostěnice, IČO 00273821, se sídlem Kostěnice 8, zastoupená Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pernerova 444, Pardubice, proti žalovanému: P. B., zastoupený Mgr. Pavlem Chráskou, advokátem se sídlem Ohradské náměstí 1621/5, Praha 5, o zaplacení 1.675.040 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 139/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 10. 2025, č. j. 23 Co 174/2025-180, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 15.470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Pavla Chrásky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném podle § 77a o. s. ř. domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku oddálení připravované směny pozemků mezi ní a státem, způsobeného předběžným opatřením vydaným k návrhu žalovaného. Škodu vyčíslila jako rozdíl ve výši doplatku, který skutečně na základě směnné smlouvy v roce 2024 zaplatila (7.258.590 Kč) a který měla zaplatit v roce 2021 před vydáním předběžného opatření (5.583.550 Kč). K uvedené změně došlo vzhledem k vyšší obvyklé ceně příslušného pozemku, jež byla stanovena znaleckým posudkem.

2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 27 C 139/2024-134, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.675.040 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2952 věty první a § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřel, že žalobkyni byla jednáním žalovaného způsobena škoda spočívající v ušlém zisku. K uzavření směnné smlouvy mezi žalobkyní a státem by skutečně došlo a žalobkyně by na základě smlouvy uhradila rozdíl cen směňovaných pozemků ve výši 5.583.550 Kč. Skutečná částka zaplacená žalobkyní po zániku předběžného opatření byla o 1.675.040 Kč vyšší.

3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. 23 Co 174/2025-180, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 96/2012, a ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 473/2025, z nichž dovodil, že žalobkyni skutečná škoda nevznikla, neboť u ní nedošlo ke zmenšení majetkového stavu oproti stavu před vydáním předběžného opatření. Za své vydané prostředky získala majetkový ekvivalent v podobě směňovaného pozemku a tím, že musela za pozemek vynaložit vyšší částku peněz vlivem inflace, jí skutečná škoda nevznikla. Ohledně případného ušlého zisku žalobkyně neuvedla žádná relevantní tvrzení. Tvrdila-li během odvolacího řízení, že odkladem pořízení pozemku došlo i k odkladu investičních stavebních prací, což si vyžádalo růst nákladů, jednalo se o nepřípustnou novotu.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v „celém rozsahu“ dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda může vzniknout skutečná škoda spočívající ve zvýšených nákladech na nabytí věci, jestliže poškozený zaplatil cenu odpovídající právním předpisům a obdržel odpovídající protihodnotu. Žalobkyně měla legitimní očekávání, že bude moci uzavřít smlouvu o koupi konkrétní nemovité věci v daném čase a za konkrétní kupní cenu stanovenou podle zákona, avšak byla nucena vynaložit částku vyšší. Dovolatelka vyjádřila své přesvědčení, že jí vznikla škoda (buď ve formě skutečné škody, nebo ušlého zisku), přičemž k navýšení ceny by nedošlo, pokud by žalovaný nejednal protiprávně. Odvolací soud pochybil, protože otázku existence škody posuzoval izolovaně podle ekvivalence plnění, místo aby vycházel z hypotetického majetkového stavu poškozeného bez protiprávního zásahu. Cena pozemku se nezvýšila tržně, ale automaticky z důvodu prodlení způsobeného jednáním žalovaného. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve svém vyjádření označil dovolání za nepřípustné a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu, který věc rozhodl v souladu s judikaturou. Žalobkyně neoznačila žádnou relevantní judikaturu a pouze obecně tvrdila, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustáleným výkladem pojmu škoda. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolatelkou předestřená otázka nečiní dovolání přípustným, neboť se navzdory jejímu přesvědčení nejedná o otázku neřešenou. Žalobkyně zcela pominula judikaturu, na niž odvolací soud ve svém rozsudku přiléhavě odkázal. Závěr, že v daném případě nedošlo ke vzniku škody, se opírá o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 473/2025. Při aplikaci jeho závěrů na nyní posuzovanou věc je zřejmé, že škodu nemůže představovat skutečnost, že hodnota nemovitosti byla v době uzavření směnné smlouvy vyšší než před vydáním předběžného opatření. Žalobkyně sice vynaložila na získání nemovitosti v roce 2024 vyšší částku, než by vynaložila v roce 2021, ale škoda jí tím nevznikla, protože za vyšší částku získala nemovitý majetek odpovídající hodnoty. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2015, pak vyplývá, že výše částky, kterou žalobkyně zaplatila (doplatila) za předmětnou nemovitost v roce 2024, není důsledkem návrhu žalovaného na vydání předběžného opatření, ale důsledkem vývoje cen nemovitostí na realitním trhu, za který žalovaný nenese odpovědnost. Zdůrazňuje-li žalobkyně, že v jejím případě se cena nemovitosti nezvýšila „tržně“, ale „automaticky“, pomíjí, že znalec pracoval v daném případě s obvyklou cenou pozemku (viz body 10 a 12 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž obvyklou cenou nemovitosti v určité době se obecně rozumí cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné nemovitosti v obdobné lokalitě ve stejné době a v obvyklém obchodním styku, jinými slovy jde o cenu, za kterou by určitou nemovitost bylo možno v určitém čase reálně prodat či koupit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5698/2016). Tržní aspekt při stanovení ceny nemovitosti tedy v posuzovaném případě přítomen je a použitá judikatura na něj dopadá.

9. Neobstojí ani námitka dovolatelky, že žalovaná částka by mohla představovat ušlý zisk. Dovolatelka jejím prostřednictvím pouze jiným právním označením uplatňuje tentýž rozdíl mezi hypotetickým doplatkem v roce 2021 a skutečným doplatkem v roce 2024, tedy rozdíl vyvolaný změnou obvyklé ceny nemovitosti v čase. Takový rozdíl sám o sobě podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nepředstavuje majetkovou újmu nahraditelnou jako škodu, jestliže poškozený za vynaloženou částku nabyl majetkový ekvivalent odpovídající hodnoty.

10. Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

11. Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 15.020 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání, a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 15.470 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 20. 7. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu