25 Cdo 869/2026

Rubrum

25 Cdo 869/2026-954 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: D. A., zastoupený JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, proti žalované: Fakultní nemocnice Plzeň, státní příspěvková organizace, IČO 00669806, se sídlem E. Beneše 1128/13, Plzeň, zastoupená Mgr. Jaroslavem Zuskou, advokátem se sídlem Plzeňská 348/261, Praha 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce: S. A., zastoupená Mgr. Davidem Šubíkem, obecným zmocněncem bytem Roháčova 3339/3, Ostrava, a za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 38 C 229/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2025, č. j. 14 Co 197/2025-915, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce a vedlejší účastnice na straně žalobce jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala.

III. Ve vztahu mezi žalobcem, vedlejší účastnicí na straně žalobce a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem původního řízení byl nárok žalobce na ochranu osobnosti vůči nemocnici, spočívající v požadavku omluvy a zadostiučinění 300.000?Kč za to, že mu během pandemie COVID-19 nebyl umožněn osobní kontakt s předčasně narozeným hospitalizovaným synem. Žalobce tvrdil, že šlo o neoprávněný zásah do jeho práva na rodinný život, zatímco nemocnice namítala, že postupovala lege artis na základě pozitivních PCR testů jeho manželky a nařízené izolace a že omezení kontaktu bylo nezbytné k ochraně zdraví novorozenců a zajištění provozu jednotky intenzivní péče. Soud prvního stupně uzavřel, že k nepřípustnému zásahu do osobnosti žalobce nedošlo, neboť omezení bylo oprávněné vzhledem k převaze zájmu na ochraně života a zdraví, a žalobu zamítl.

2. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 6. 6. 2025, č. j. 38 C 229/2021-827, zamítl žalobu na obnovu řízení a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce předložil nové důkazy v podobě vyjádření SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv), podle něhož výrobce použitého RT-PCR testu při jeho uvedení na trh nepostupoval v souladu s právními předpisy. Tvrdí, že tato nově zjištěná skutečnost zpochybňuje spolehlivost testu, na jehož výsledcích byl založen postup žalované i závěry soudu, a mohla by proto vést k příznivějšímu rozhodnutí v jeho věci. Okresní soud připomněl judikatorní závěry i odbornou literaturu vztahující se k obnově řízení a dospěl k závěru, že důkazy nově předložené žalobcem zčásti existovaly již před podáním žaloby ve věci samé (listiny Ministerstva zdravotnictví) a zčásti si je žalobce mohl opatřit již poté, co byly vyhotoveny znalecké posudky identifikující konkrétní pochybení při validaci a notifikaci RT-PCR testu. Současně uzavřel, že tyto skutečnosti nemohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci. Soud setrval na svém původním závěru, že otázku notifikace a validace testů není namístě řešit v tomto civilním řízení, jehož účastníkem je pouze osoba používající test, nikoli jeho výrobce. Žalovaná navíc prokázala, že předmětný test verifikovala. Soud odmítl jako irelevantní rovněž ostatní námitky žalobce.

3. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 11. 2025, č. j. 14 Co 197/2025-915, potvrdil napadené usnesení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomenul, že se při zkoumání podmínek pro obnovu řízení musí zásadně pohybovat ve stejném skutkovém a právním rámci vymezeném předchozím řízením, ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že žalobce mohl nově předkládané důkazy zpochybňující verifikaci RT-PCR testů obstarat již v původním řízení a že nedbalost účastníka při obstarávání důkazů na podporu jeho skutkových tvrzení nepředstavuje důvod pro obnovu řízení. Odmítl se zabývat otázkou, zda výrobce testů pochybil při notifikaci testů na český trh, která je pro právní posouzení důvodnosti žaloby na obnovu řízení bez významu, navíc přesahuje rámec občanského soudního řízení a spadá do řízení správního. Zbylé námitky žalobce již přesahují rámec skutkových a právních závěrů původního řízení a námitky proti nákladovým výrokům nejsou důvodné.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu, a které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Podle žalobce odvolací soud nesprávně neposoudil rozhodnutí orgánu dozoru vydané po právní moci civilního rozhodnutí jako novou skutečnost ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podstatou dovolání je přesvědčení žalobce, že prokázáním pochybení výrobce diagnostického testu při jeho notifikaci může dosáhnout příznivějšího rozhodnutí ve sporu se žalovanou, k čemuž vymezuje celkem šest otázek. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení okresního soudu a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

5. Vedlejší účastnice na straně žalované se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu, předložila podrobnou oponenturu k jednotlivým otázkám předestřeným v dovolání a navrhla dovolání odmítnout pro nepřípustnost, popřípadě zamítnout pro nedůvodnost a přiznat náhradu nákladů dovolacího řízení.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné.

7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu k výkladu žaloby na obnovu řízení v občanském soudním řádu mohou být skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy podle § 228 odst. 1 o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení. To znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“ a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, nebo ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009). Přitom je nutno zohlednit, zda se v konkrétním případě účastník mohl, vyvinul-li by aktivitu, kterou od něj při uplatňování jeho práv bylo lze spravedlivě očekávat, o příslušném důkazním prostředku dozvědět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1872/2015). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí.

9. Při výkladu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v soudní praxi přijat právní názor (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012), že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy jinak řečeno nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno. Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle § 132 a násl. o. s. ř.

10. Dovoláním proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, nelze úspěšně napadnout hodnocení tvrzených skutečností a nově navržených důkazů odvolacím soudem, jestliže takové hodnocení nevykazuje defekty v přijatých závěrech z pohledu logické úvahy, resp. není v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností, a to ve spojitosti s poměřováním skutkového stavu, z nějž vycházelo žalobou na obnovu řízení dotčené pravomocné rozhodnutí, a z hlediska odůvodnění soudní úvahy, zda (v daném případě) nově navržené důkazy mohou pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 356/2017).

11. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že dovolatelem „nově“ předložené důkazy nejsou novou skutečností ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť je při přiměřené procesní aktivitě mohl žalobce předložit již v předchozím řízení. Část nově předkládaných důkazů tvořily podklady Ministerstva zdravotnictví dostupné již před zahájením původního řízení. Pokud jde o dovolatelem zdůrazňovaný podnět k prošetření výrobce testu a navazující šetření, mohl žalobce takový podnět podat již v průběhu původního řízení na podporu svého tvrzení o nesprávné verifikaci RT-PCR testu žalovanou. Tvrzené okolnosti bránící opatření těchto podkladů v původním řízení byly vyvráceny samotným postupem žalobce, jeho zástupce a vedlejší účastnice na straně žalobce při jejich opatřování pro účely žaloby na obnovu řízení.

12. Dovolací soud zdůrazňuje, že v původním řízení se okresní soud nezabýval otázkou splnění zákonných povinností výrobce diagnostického zdravotnického prostředku, neboť pro rozhodnutí ve věci porušení povinnosti žalované je tato otázka bez významu. Původní rozsudek ve věci je založen na skutkovém závěru, že žalovaná ověřila funkční způsobilost testu v konkrétních podmínkách svého zdravotnického zařízení. Formální pochybení výrobce testu při notifikaci zdravotnického prostředku na tento skutkový závěr nemají žádný vliv. Předpokladem úspěchu žalobce v původním řízení bylo prokázání pochybení žalované.

13. Jelikož usnesení odvolacího soudu je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, dovolání nebylo shledáno přípustným, a dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 93 odst. 3 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Vedlejší účastnice na straně žalované má proti žalobci a vedlejší účastnici jej podporující právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 9.500 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem tedy 12.040 Kč. Žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. 8. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu