25 Cdo 999/2017
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci není přípustné. Dovolatelka namítala nesprávné právní posouzení odpovědnosti žalované za úhyn koně, avšak její námitky směřovaly proti skutkovým zjištěním, která nejsou předmětem dovolacího přezkumu.
Citované zákony (7)
Plný text
25 Cdo 999/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně MUDr. S. Č., zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, proti žalované MUDr. A. D., zastoupené Mgr. J. P., obecnou zmocněnkyní , o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 20/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2016, č. j. 12 Co 190/2016-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2016, č. j. 12 Co 190/2016-209, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení odpovědnosti žalované za úhyn koně v srpnu 2014 s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2004, sp. zn. 25 Cdo 2109/2003. Poukazuje na to, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že při projevech břišní koliky nejméně tři dny před převozem koně na kliniku žalovaná nezajistila koni veterinární péči a nezajistila formální podmínky pro provedení chirurgického zákroku, a přesto soudy dovodily, že žalovaná, které byl kůň smluvně přenechán k dočasnému užívání, neporušila své smluvní či zákonné závazky. Protože škoda vznikla v době, kdy žalovaná měla koně u sebe na základě smlouvy, žalobkyně dovozuje objektivní odpovědnost žalované. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Především nedůvodně dovolatelka namítá odklon právního názoru odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2109/2003. V uvedeném rozhodnutí byla na odlišném skutkovém základě řešena objektivní odpovědnost žalovaného, který za účelem poskytnutí svých služeb převzal koně do tréninku, při němž se kůň zranil, a objektivní odpovědnost žalovaného ze smlouvy o poskytnutí služby byla posouzena podle speciálního ust. § 421 obč. zák. o odpovědnosti za poškození věci převzaté ke splnění závazku (nyní § 2944 o. z.). V daném případě se však odpovědnost za škodu, spočívající v úhynu či utracení koně, jenž byl žalované smluvně přenechán k dočasnému užívání, řídí dle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. 25 Cdo 546/2004). Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, spočívá na skutkovém závěru, že žalovaná neporušila své smluvní ani zákonné povinnosti při péči o koně, jenž onemocněl a nakonec se souhlasem manžela žalobkyně musel být utracen, a nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím žalované a škodou vzniklou utracením koně. Námitky dovolatelky směřují vesměs proti zjištěnému skutkovému stavu ohledně průběhu nehodového děje. Dovolatelka sice jako otázku právní označuje posuzování příčinné souvislosti, avšak zpochybňuje pouze skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Zpochybňováním zjištěného skutkového stavu, na němž spočívá napadené rozhodnutí, se v podstatě domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. Ostatně i otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní jednání žalovaného a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005, sp. zn. 25 Cdo 2398/2005). Avšak námitky skutkové nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají ani přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání žalobkyně podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny, Nejvyšší soud proto její dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku k náhradě nákladů dovolacího řízení žalované za podané vyjádření k dovolání (paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. dubna 2017 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.