25 Nd 168/2026

Rubrum

25 Nd 168/2026-90 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci nezletilého: AAAAA (pseudonym), zastoupený Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem Kounicova 683/14, Brno, syna matky: L. I., za účasti: Z. G., o určení otcovství, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 11 Nc 9002/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Výrok

Věc vedenou u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 11 Nc 9002/2025 projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-město.

Odůvodnění

1. Dne 29. 5. 2025 podala matka k Okresnímu soudu v Klatovech návrh, v němž žádala o určení otcovství k nezletilému synovi.

2. Okresní soud v Klatovech zjistil, že nezletilý nemá přihlášeno žádné bydliště v České republice, matka i domnělý otec jsou občany České republiky s nahlášenými trvalými pobyty na adresách v záhlaví uvedených, trvale se však zdržují v Německu s úmyslem tam trvale žít, nezletilý se tam narodil a nikdy v České republice nepobýval.

3. Okresní soud v Klatovech nejdříve vyslovil svou místní nepříslušnost a věc hodlal postoupit Okresnímu soudu v Prachaticích, ale toto usnesení ze dne 5. 6. 2025, č. j. 11 Nc 9002/2025-13, bylo zrušeno Krajským soudem v Plzni usnesením ze dne 24. 10. 2025, č. j. 18 Co 175/2025-31, jako předčasné, neboť z dosavadních tvrzení matky ohledně jejího bydliště v Německu vyvstala otázka, zda ke dni podání návrhu existoval v České republice obecný soud dítěte či matky ve smyslu § 417 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“).

4. Následně Okresní soud v Klatovech provedl šetření, v němž zjistil, že Okresní soud v Prachaticích ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nc 1405/2024, určil, že V. I. není otcem nezletilého a řízení o návrhu V. I. na určení otcovství bylo zastaveno. Dále bylo jednoznačně zjištěno, že matka ani nezletilý syn neměli v době podání návrhu bydliště na území České republiky, neboť se zdržují v Německu, kde se nezletilý již narodil. Rovněž domnělý otec sdělil, že v Německu se v době podání návrhu zdržoval a nadále zdržuje s úmyslem tam trvale žít.

5. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. 11 Nc 9002/2025-76, vyslovil svou místní nepříslušnost k projednání věci a „postoupil“ věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř., když konstatoval, že v době podání návrhu ani nyní nejsou dány důvody pro to, aby o návrhu na určení otcovství nezletilého rozhodoval Okresní soud v Klatovech, věc spadá do pravomoci soudů České republiky, ale s ohledem na výše uvedené skutečnosti podmínky místní příslušnosti chybějí.

6. Podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), použitelného podle § 1 odst. 3 z. ř. s. i v řízení o určení otcovství, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

7. Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu, určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, publikované pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

8. Ze spisu vyplývá, že bydliště matky a nezletilého se nachází na území Německa, tedy mimo Českou republiku. Tato skutečnost představuje v dané věci mezinárodní prvek, který odůvodňuje použití předpisů mezinárodního práva soukromého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009).

9. Otázku příslušnosti ve věci určení rodičovství neupravuje žádný předpis Evropské unie, když z působnosti nařízení Brusel II ter jsou tyto věci výslovně vyloučeny [čl. 1 odst. 4 písm. a) nařízení], tuto otázku neupravuje ani žádná mnohostranná smlouva, kterou by Česká republika byla vázána ani dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Německem. Z toho důvodu je třeba se zabývat otázkou, zda lze místní příslušnost určit podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZMPS“).

10. Dle § 53 ZMPS lze žalobu na určení a popření rodičovství podat u obecného soudu žalovaného v České republice; nemá-li zde žalovaný obecný soud, u obecného soudu žalobce.

11. Citované ustanovení používá pojmy „žalobce“ a „žalovaný“, což neodpovídá nesporné povaze tohoto řízení. K tomu došlo v důsledku toho, že ZMPS byl schválen více než rok před schválením z. ř. s. V době schvalování podoby tohoto ustanovení se tedy pro určení a popření rodičovství v procesní rovině postupovalo podle o. s. ř. a účastníci tohoto řízení byli označováni „žalobce“ a „žalovaný“ (viz např. záhlaví rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010, ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4795/2010, nebo ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1898/2014). V tomto případě podala návrh na určení otcovství matka, kterou je třeba pro účely určení příslušnosti dle ZMPS považovat za „žalobkyni“ a domnělého otce za „žalovaného“.

12. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.

13. Existují dvě možnosti výkladu § 85 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na doplnění poslední věty do tohoto ustanovení zákonem č. 296/2017 Sb. První možností by bylo chápat danou větu nad rámec samotného textu, a to v tom smyslu, že určení obecného soudu podle trvalého pobytu bude možné nejen v případech, kdy objektivně nelze zjistit bydliště fyzické osoby (případně je lze zjistit jen s velkými obtížemi), ale i v případě, kdy bydliště nelze zjistit na území České republiky. Argumentem pro tento výklad by byla skutečnost, že o. s. ř. je vnitrostátní procesní předpis, který je aplikovatelný až za předpokladu, kdy je dána pravomoc českých soudů, a tudíž dle v něm uvedených kritérií nelze dojít k závěru, že je místně příslušný obecný soud jiného státu. Při tomto výkladu by tedy bylo bez významu, že bydliště účastníků (v případě domnělého otce místo, kde se zdržuje) je zjistitelné, jelikož toto zjištěné bydliště (místo kde se zdržuje) je mimo území České republiky.

14. Druhou možností je držet se při výkladu poslední věty § 85 odst. 1 o. s. ř. striktněji samotného textu zákona. Pravidlo obsažené v této větě by se tedy použilo pouze tehdy, pokud bydliště fyzické osoby skutečně nelze zjistit, bez ohledu na to, zda se nachází na území České republiky, či mimo něj. Tento výklad podporuje i komentářová literatura. Podle Mottla se místní příslušnost podle místa evidovaného pobytu fyzické osoby (namísto bydliště) uplatní zejména tehdy, pokud fyzická osoba bydliště vůbec nemá, tedy pokud si sama nezvolila místo, kde by chtěla trvale žít (viz MOTTL, T. § 85. In: JIRSA, J., a kol. Občanské soudní řízení, soudcovský komentář. Kniha I. Praha: Wolters Kluwer, 2023, s. 562).

15. Podle Přidala v situaci, kdy je prokázáno, že žalovaný, občan České republiky, nemá na území České republiky bydliště ani se zde nezdržuje, pak je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný poslední známé bydliště (viz PŘIDAL, O. § 85. In: SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, marg. č. 9). Z tohoto tedy implicitně vyplývá, že v takové situaci podle něj není možné subsidiární určení obecného soudu podle místa trvalého pobytu.

16. Znění § 86 odst. 1 o. s. ř., který upravuje místní příslušnost podle posledního známého bydliště na území České republiky za situace, kdy se obecný soud žalovaného nenachází na území České republiky, je pak hlavním argumentem ve prospěch tohoto (druhého) přístupu. Pokud toto ustanovení zjevně počítá s tím, že podle pravidel pro určení obecného soudu lze dospět k závěru, že se tento soud nachází mimo území České republiky, není důvod pravidla pro určení obecného soudu vykládat tak, že k takovému závěru nelze dojít.

17. Při tomto výkladu, k němuž se Nejvyšší soud přiklání, by se na území České republiky nenacházel obecný soud matky, nezletilého ani domnělého otce. Nikdo z nich zde totiž nemá bydliště, v době podání návrhu se zde ani nikdo z nich nezdržoval a určení místní příslušnosti podle místa formálně evidovaného trvalého pobytu nepřichází v úvahu, jelikož není splněna podmínka, že bydliště účastníků nelze zjistit.

18. Nelze-li určit místní příslušnost dle speciálního ustanovení ZMPS, je třeba zvážit, zda ji nelze určit dle obecné úpravy v z. ř. s.

19. Podle § 417 odst. 1 z. ř. s. je pro řízení o určení otcovství místně příslušný obecný soud dítěte. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li možné určit příslušnost podle odstavce 1, je pro řízení příslušný obecný soud matky.

20. Podle § 4 odst. 2 z. ř. s. obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný (dále jen „nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště.

21. Vzhledem k tomu, že nezletilý má v současné době v právním smyslu pouze jednoho rodiče – matku, bylo jeho bydliště založeno rozhodnutím matky a nachází se v Německu, tedy mimo území České republiky. Rovněž obecný soud matky se nenachází na území České republiky. Ani na základě těchto ustanovení z. ř. s. tedy nelze místní příslušnost určit. Nadále se tak uplatní závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Nd 231/2012, a to přestože bylo vydáno před novelizací § 85 odst. 1 o. s. ř. zákonem č. 296/2017 Sb.

22. S přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením, jejich výše uvedenému výkladu a k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v poměrech dané věci jsou splněny předpoklady pro to, aby určil, který soud věc projedná a rozhodne (§ 11 odst. 3 o. s. ř.). Určil proto, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-město, v jehož obvodu se podle výpisu z centrální evidence obyvatel České republiky nachází místo trvalého pobytu domnělého otce ve smyslu evidenčního přihlášení na ohlašovně úřadu městské části (XY) a rovněž předchozí místo jeho trvalého pobytu v České republice (XY). Tento soud preferuje s ohledem na dopravní spojení z bydliště v Německu i matka a s ohledem na totožné místo pobytu je určení příslušnosti tohoto soudu i v zájmu domnělého otce. Současně nejsou dány okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že by věc mohla být účelněji, rychleji nebo hospodárněji projednána jiným soudem.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu