25 Nd 176/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh žalobce na přikázání věci jinému soudovi z důvodu vhodnosti. Soud uvedl, že příslušnost soudu je základní ústavní zásada, jejíž porušení vyžaduje závažné důvody. Návrh žalobce nebyl považován za opodstatněný, protože jiný soud by nezaručil rychlejší ani hospodárnější řízení. Rozhodnutí bylo založeno na § 12 odst. 2 o. s. ř. a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
25 Nd 176/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. V. V., proti žalované České republice – Městskému státnímu zastupitelství v P., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 3/2006, o návrhu žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto :
Výrok
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 3/2006, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění
: Městský soud v Praze vede řízení o návrhu žalobce na ochranu osobnosti v souvislosti s tvrzenou diskriminací v průběhu jeho zaměstnání ve funkci právního čekatele. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu České republiky Vrchním soudem v Praze s návrhem žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005, č. j. 37 C 64/2003-698. Návrh na delegaci vhodnou odůvodnil žalobce tím, že v případě, že nebude vyhověno jeho námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, měl by o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci rozhodnout Nejvyšší soud z důvodu vhodnosti. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Co 3/2006-795, byl žalobce vyzván k doplnění důvodů vhodnosti přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Žalobce tak ve stanovené lhůtě neučinil. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Současně je třeba přihlížet k tomu, že příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě příslušnost podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 10 odst. 2 o. s. ř.), je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000). Případná podezření účastníků o podjatosti soudců nelze řešit postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Důvody, pro které žalobce navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., neboť přikázáním věci tomuto soudu by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu místně a funkčně příslušného k projednání odvolání v této věci. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. října 2006 JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.