25 Nd 288/2026

Rubrum

25 Nd 288/2026-107 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobkyň: a) D. K., b) J. P., obě zastoupeny Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: M. M., zastoupený Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem Puklicova 1069/52, 370 04 České Budějovice, o určení aktiv pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 156/2024 a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026, o vyloučení soudce soudního oddělení 24 z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. 24 Cdo 570/2026, takto:

Výrok

Soudce Nejvyššího soudu JUDr. David Vláčil je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 12 C 156/2024-43, zastavil řízení, neboť dospěl k závěru, že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, protože je dán tentýž předmět řízení, jako v již proběhlém dědickém řízení, a týká se týchž osob (resp. jejich právních nástupců). Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 6. 2025, č. j. 7 Co 1910/2024-71, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje. Uzavřel, že obsahově se nejedná o žalobu na vypořádání SJM (jak ji označily žalobkyně), ale o žalobu na určení. Překážka věci rozhodnuté tak není dána, neboť předmětná nemovitost a pohledávka týkající se vypořádání vnosů do SJM nebyly předmětem dohody o vypořádání SJM ani usnesení o nabytí dědictví po zůstavitelce žalovaným. Proti tomuto usnesení podal dovolání žalovaný; spis napadl Nejvyššímu soudu dne 2. 3. 2026 a řízení je vedeno pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026.

2. Soudce Nejvyššího soudu JUDr. David Vláčil dne 19. 5. 2026 soudu oznámil, že má za to, že ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026 existují závažné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Žalovaný (dovolatel) byl několik let jeho asistentem v době, kdy působil u Obvodního soudu pro Prahu 3, tykají si a dodnes jsou v občasném přátelském kontaktu. Za této situace se považuje za vyloučeného z projednávání a rozhodnutí dané věci. Toto vyjádření následně doplnil a zdůraznil, že v případě dovolatele nešlo o jakéhokoliv pracovníka Obvodního soudu pro Prahu 3, ale o jeho asistenta, se kterým byl několik let v každodenním kontaktu, což předpokládá navázání těsnějších kolegiálních vztahů. Dodnes si s ním tyká, jsou v telefonickém kontaktu a občas i v kontaktu osobním (zejména při společenských akcích pořádaných Obvodním soudem pro Prahu 3); v minulém roce byl dovolatel u něj doma na návštěvě. Jsou rovněž „přátelé“ na Facebooku. Je přesvědčen, že vztahy k dovolateli i nadále svou intenzitou překračují běžné kolegiální vztahy. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které má být vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci založeno již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (IV. ÚS 2404/23). Zdůraznil, že k vyloučení soudce postačí existence objektivně odůvodněných pochybností o jeho nepodjatosti.

3. V návaznosti na oznámení JUDr. Davida Vláčila řídící předseda senátu 24 Cdo věc dne 20. 5. 2026 předložil předsedovi Nejvyššího soudu podle § 15 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, a navrhl, aby určil zástupce JUDr. Vláčila ze soudců soudního oddělení 25. Předsedkyně občanskoprávního a obchodního kolegia ve svém vyjádření navrhla, aby předseda soudu návrhu nevyhověl a věc předložil soudnímu oddělení 25 k rozhodnutí. Poukázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu k podmínkám vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci s tím, že skutečnosti uváděné JUDr. Davidem Vláčilem tento postup neodůvodňují. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti, jež však tvrzeny nejsou. Ani po doplnění vyjádření JUDr. Vláčilem neshledal předseda Nejvyššího soudu jednoznačné důvody k pochybnostem o nepojatosti JUDr. Davida Vláčila v posuzované věci, a proto předložil věc soudnímu oddělení 25 k rozhodnutí, zda je jmenovaný soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026.

4. Podáním ze dne 10. 6. 2026 vznesl dovolatel ve věci sp. zn. 24 Cdo 570/2026 námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Davida Vláčila. Dovolatel poukázal na to, že od roku 2011 pracoval jako vyšší soudní úředník a později jako asistent soudce u Obvodního soudu pro Prahu 3. V letech 2013 až 2015 byl asistentem soudce JUDr. Davida Vláčila a byl s ním v každodenním kontaktu. Stýkali se nejen pracovně, ale i mimopracovně. Soudce JUDr. Vláčila považuje v širším slova smyslu za kamaráda a jsou dosud v občasném písemném kontaktu. Navrhl, aby byl JUDr. David Vláčil vyloučen z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026.

5. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle citovaného ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

6. Podle § 15 odst. 1 věty první o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (§ 15 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

7. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

8. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň se může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).

9. K posuzování vztahů kolegiality mezi soudcem a účastníkem řízení (jeho zástupcem), o které jde v daném případě, je třeba poukázat na závěr ustálené judikatury, podle něhož vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 117/2017, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 35/2016). Uvedené stanovisko, které akceptoval i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09), se podle Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 24 Nd 468/2024) vztahují i na posouzení vztahu mezi soudcem a bývalým asistentem dotčeného soudce, tedy i na vztah JUDr. Davida Vláčila a žalovaného. Aby byly dány oprávněné pochybnosti o nepodjatosti dotčeného soudce, musí k existenci kolegiálního vztahu přistoupit i další okolnosti. O takový případ se v této věci jedná.

10. Dovolatel a JUDr. David Vláčil se znají velmi dlouhou dobu (15 let), tykají si a po dobu tří let byl dovolatel asistentem jmenovaného soudce, přičemž v tuto dobu byli v každodenním kontaktu a byl mezi nimi bližší vztah než s jinými pracovníky soudu. Tyto skutečnosti (i vzhledem k časovému odstupu) by samy o sobě ve světle výše citované judikatury nezakládaly pochybnosti o nepodjatosti soudce. Avšak k těmto skutečnostem svědčícím o jejich kolegiálních vztazích přistoupily další okolnosti. A to skutečnost, že i poté, kdy dovolatel přestal být asistentem JUDr. Vláčila, byli i nadále dlouhodobě (od roku 2015) v telefonickém kontaktu, měli o sobě informace prostřednictvím sociálních sítí, příležitostně se stýkali osobně a dovolatel v nedávné době navštívil JUDr. Davida Vláčila u něj doma. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že jejich vztah překračuje běžné kolegiální vztahy a lze jej i z objektivního hlediska považovat za přátelský (skutečnost, že je mezi nimi přátelský vztah, tvrdí jak dovolatel, tak JUDr. David Vláčil). Všechny uvedené skutečnosti ve svém souhrnu dokládají, že vztah mezi nimi překračuje běžné kolegiální vztahy a zakládá důvodné pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného soudce.

11. Senát Nejvyššího soudu, kterému podle § 16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. přísluší rozhodnout o (ne)podjatosti dotčeného soudce, proto dospěl k závěru, že soudce Nejvyššího soudu JUDr. David Vláčil je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 570/2026.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 7. 2026 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu