26 Cdo 1003/2026

Rubrum

26 Cdo 1003/2026-383 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce A. P., zastoupeného JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, o zaplacení 814 999 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Táboře pod sp. zn. 4 C 244/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2025, č. j. 15 Co 337/2025-368, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 5. 2025, č. j. 4 C 244/2021-330, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 163 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I), zastavil řízení o zaplacení částky 488 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 163 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 11. 2025, č. j. 15 Co 337/2025-368, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 148 518,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I), změnil jej v odstavci I. v části výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 14 814,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení, tak, že žalobu v této části zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti výrokům I a III rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání mimo jiné údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Způsobilým vymezením tohoto údaje přitom není pouhá citace § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

5. Údaj o tom, které z hledisek alternativně uvedených v § 237 o. s. ř. považuje dovolatel za splněné, se však v dovolání nenachází a nelze jej dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatelem použitá formulace, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, „která má význam pro jednotnou rozhodovací praxi“, významově neodpovídá žádnému z kritérií uvedených v § 237 o. s. ř.

6. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.

7. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. 7. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu