26 Cdo 1097/2011

Rubrum

26 Cdo 1097/2011; 26 Cdo 1099/2011 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2012 Spisová značka:26 Cdo 1097/2011; 26 Cdo 1099/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:

26. CDO.1097.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 243b odst. 1 věta první o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1097/2011, 26 Cdo 1099/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 6, se sídlem Praha 6, Čs. armády 23, proti žalovanému Mgr. V. P., o zaplacení částky 10.980,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 140/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2010, č. j. 64 Co 129/2010-87, a opravnému usnesení téhož soudu ze dne 3. září 2010, č. j. 64 Co 129/2010-90, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítají.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 17. 6. 2010, č.j. 64 Co 129/2010-87, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2010, č.j. 64 Co129/2010-90, potvrdil usnesení ze dne 9. 10. 2009, č.j. 47 C 140/2005-78, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) odmítl (pro opožděnost) odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2009, č.j. 47 C 140/2005-67 (kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 1. 2007, č.j. 47 C 140/2005-49, jako opožděně podané); současně rozhodl o nákladech řízení. Proti označeným usnesením odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v nichž vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutími; namítal především, že vzhledem k tomu, že mu rozsudek soudu prvního stupně nebyl doručen, jsou následná usnesení o odmítnutí odvolání (včetně napadeného potvrzujícího rozhodnutí) neopodstatněná. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že není přípustné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), poté co shledal, že dovolání byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se zabýval jejich přípustností. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadenými usneseními odvolacího soudu nebyla změněna (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzena (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Dovolání nejsou přípustná ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených. Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání (za obdobného použití § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.) přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 41, ročník 2003). Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání proti napadeným usnesením odvolacího soudu nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustná odmítl (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a je odůvodněn tím, že vyjádření žalobkyně k dovolání nelze vzhledem k jeho obsahu považovat za náklad potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2012 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r. předsedkyně senátu