26 Cdo 1207/2001

Rubrum

26 Cdo 1207/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. K., proti žalované Z.

1. Z., a. s., o zaplacení částky 452.310,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 301/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2001, č. j. 22 Co 91/2001-117, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 27. 11. 2000, č. j. 14 C 301/98-95 (poté, co jeho první, zamítavý rozsudek ze dne 4. 11. 1999, č. j. 14 C 301/98-41, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2000, č. j. 22 Co 130/2000-69), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 425.310,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č. j. 22 Co 91/2001-117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.). Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 22. 3. 2001, postupoval odvolací soud v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. podle dosavadních právních předpisů, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno dne 27. 11. 2000. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o. s. ř.“). Podáním ze dne 21. 3. 2003 vzala žalovaná výslovně a v celém rozsahu dovolání zpět. Podle § 243b odst. 4 věty druhé o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Vyplývá-li z citovaného ustanovení, že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, dovolací soud řízení v dané věci zastavil. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst.1, § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni v řízení o dovolání nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. března 2003 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r. předsedkyně senátu