26 Cdo 1478/2024
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové je nepřípustné, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání bylo odmítnuto, protože dovolatelka řádně neformulovala konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe.
Citované zákony (4)
Rubrum
26 Cdo 1478/2024-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně Sologis s.r.o., se sídlem v Praze 9 – Dolních Počernicích, Národních hrdinů 279, IČO 07359390, zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, proti žalované ZOK – systém s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Michli, Chodovská 228/3, IČO 63220865, zastoupené Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Humpolecká 4348, o 687 007,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě 4 pod sp. zn. 6 C 254/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2024, č. j. 47 Co 168/2023-165, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 746 Kč k rukám JUDr. Ladislavy Lebedové, advokátky se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 47 Co 168/2023-165, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 7. 2023, č. j. 6 C 254/2022-106, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 687 007,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 23. 2. 2021 do zaplacení, částku 1 200 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 97 090 K (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení § 237 až 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“ (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. a k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015).
3. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhé konstatování, že odvolací soud se závěrem o „neexistenci kompenzabilní pohledávky“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, aniž by byla formulována konkrétní otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a uvedeno, o kterou ustálenou rozhodovací praxi se jedná.
5. Jen pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích uvedl, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a s uvedeným závěrem je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.
6. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 6. 2024 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.