26 Cdo 1495/2026

Rubrum

26 Cdo 1495/2026-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce F. Z., zastoupeného Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. armády 2112/56, proti žalované CPI BYTY, a.s., se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, IČO 05327776, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, o určení trvání nájemního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 109/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2026, č. j. 72 Co 26/2026-141, t a k t o:

Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. 16 C 109/2025-130, zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku (výrok I), neustanovil žalobci právního zástupce z řad advokátů (výrok II), zastavil řízení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 20. 2. 2026, č. j. 72 Co 26/2026-141, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje do té jeho části, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku III, kterým soud řízení zastavil.

4. Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

5. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“ (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatel ve skutečnosti pouze nesouhlasí se zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť má za to, že měl být od hrazení soudního poplatku osvobozen.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 7. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu