26 Cdo 1657/2026

Rubrum

26 Cdo 1657/2026-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného statutárního města Brna, městské části Brno-střed, se sídlem v Brně, Dominikánská 264/2, IČO 44992785, zastoupeného Mgr. Katarínou Šulovou, advokátkou se sídlem v Brně, Černopolní 228/37a, proti povinné D. K., zastoupené Mgr. Janem Hovězákem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 305/14, o vyklizení bytu a prodej movitých věcí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 2/2025, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2026, č. j. 26 Co 587/2025-58, takto:

Výrok

I. Dovolání povinné se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.600 Kč k rukám Mgr. Kataríny Šulové, advokátky se sídlem v Brně, Černopolní 228/37a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. 66 E 2/2025 -18, nařídil podle notářského zápisu sepsaného dne 22. 2. 2022 Mgr. Petrou Vymazalovou, notářkou, sp. zn. NZ 55/2022, N 55/2022, výkon rozhodnutí vyklizením sociálního bytu číslo 18, nacházejícího se v 7. podlaží domu na ulici XY v XY provedení výkonu rozhodnutí vykázáním povinné a všech, kdo se tam zdržují na základě práva povinné a odstraněním jejich věcí z vyklizovaného bytu (výrok I), uložil povinné zaplatit oprávněnému účelně vynaložené náklady výkonu rozhodnutí (výrok II), nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné k vydobytí těchto nákladů a nákladů oprávněného, které ještě vzniknou a budou soudem případně určeny na návrh oprávněného (výrok III), a zakázal povinné nakládat s věcmi, které vykonatel podle tohoto usnesení sepíše (výrok IV).

2. K odvolání povinné Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. 26 Co 587/2025-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Odvolací soud uvedl, že oprávněný a povinná před notářkou současně prohlásili, že dne 22. 2. 2022 uzavřeli nájemní smlouvu o nájmu bytu č. 18 nacházejícího se v 7. podlaží domu v XY na ulici XY, kterou oprávněný jako pronajímatel přenechal za vymezených podmínek předmětný byt povinné jako nájemkyni, a to na dobu určitou jednoho roku s účinností od 1. 3. 2022, a povinná se zavázala tento byt předat pronajímateli nejpozději v den skončení nájmu, že v notářském zápise oprávněný a povinná uzavřeli dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu s tím, že osobou povinnou je povinná, osobou oprávněnou oprávněný, skutečností, na nichž se právní důvod zakládá, je nájemní smlouva účastníků ze dne 22. 2. 2022, předmět a doba nepeněžitého plnění spočívá ve vyklizení předmětného bytu, který se povinná zavazuje vyklidit v den skončení nájmu, tj. 1. 3. 2023. Povinná současně prohlásila, že dává svolení k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí vyklizením předmětného bytu, jestliže svoji povinnost vyklidit byt nesplní řádně a včas.

4. Odvolací soud uzavřel, že povinnost vyklidit byt má svůj původ v nájemní smlouvě a byl-li o povinnosti vyklidit byt v souladu s nájemní smlouvou sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, je takto sepsaný notářský zápis exekučním titulem. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vykonatelným titulem, splňuje?li zákonné formální náležitosti podle § 63 a násl., § 71a, § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“). Povinná namítala neexistenci závazku s tvrzením, že nájem mohl být prodloužen. Prodloužení však vyžadovalo písemnou žádost nájemce a souhlas pronajímatele, který vzhledem k dluhu na nájemném a úhradách služeb ke dni 28. 2. 2023 dán nebyl. Povinnost vyklidit byt do 1. 3. 2023 tak trvala a její nesplnění oprávněné umožnilo podat návrh na výkon rozhodnutí.

5. Dovolání povinné (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (zda je sepsaný notářský zápis exekuční titulem) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

6. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 1959/24), jímž byla sjednocena dosavadní rozdílná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dospěl k závěru, že nárok vlastníka (držitele, nebo detentora) na vyklizení nemovitosti osobou, která ji neoprávněně užívá – ať již proto, že mezi nimi nikdy nebyl žádný závazkový (smluvní) vztah, nebo proto, že tento vztah skončil (typicky nájem, výpůjčka, výprosa apod.), vyplývá nejen z věcněprávního vztahu, ale i ze závazkového vztahu (nájmu, dohody o vyklizení atd.), a lze ho tak považovat ve smyslu § 71b notářského řádu za nepeněžitý nárok vyplývající ze závazkového vztahu, který může být předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; takový notářský zápis tedy může být exekučním titulem.

7. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu je podle § 274 písm. e) o. s. ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené zákonem (§ 63 a násl., § 71a a § 71b notářského řádu). Notářský zápis sepsaný podle § 71b notářského řádu musí obsahovat dohodu osoby povinné s osobou oprávněnou, jíž se osoba povinná zavazuje ke splnění pohledávky či jiného nároku vyplývajícího ze závazkového právního vztahu; mezi obligatorní náležitosti takové dohody se řadí označení osoby povinné a oprávněné, uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, předmětu plnění, doby plnění a prohlášení osoby povinné o svolení k vykonatelnosti zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Dovodil-li odvolací soud v projednávané věci, že povinnost vyklidit byt má svůj základ v nájemní smlouvě a že o této povinnosti byl v souladu s ní sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který obsahuje požadované formální náležitosti, pak je takový notářský zápis exekučním titulem, neodchýlil se od výše citované judikatury. Uvádí-li povinná v dovolání, že při rozhodnutí o neprodloužení nájmu povinné oprávněný „nevyčerpal prostředky (postupy)“, jak předejít bezdomovectví občana, nemá tato námitka vliv na vykonatelnost notářského zápisu ani na existenci vymáhané povinnosti, která byla v zápise přesně a určitě časově vymezena.

9. Povinná ve svém dovolání rovněž namítá, že soud nemohl nahradit chybějící zákonem vyžadovaný údaj podle § 63 odst. 1 písm. e) notářského řádu vlastní úvahou, že existence oprávněné právnické osoby je zjistitelná přímo z právního předpisu, a tudíž nebylo třeba její existenci notáři prokazovat.

10. Ustanovení § 63 písm. e) notářského řádu notáři ukládá, aby v notářském zápisu uvedl, jak byla totožnost uvedených osob ověřena. Samotné ustanovení § 64 notářského řádu stanoví dva způsoby ověření totožnosti v těchto případech. Jedním je platný úřední průkaz a druhým potvrzení dvěma svědky. Nic bližšího ohledně postupu při „prokazování totožnosti“ jedním nebo druhým způsobem zákon notáři neurčuje. Výkladem tohoto zákonného ustanovení se Nejvyšší soud, ve své rozhodovací praxi již zabýval, konkrétně v usneseních ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, a ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007. V prvním z nich Nejvyšší soud uzavřel, že ke způsobilosti exekučního titulu nepostačí, je-li v notářském zápise uvedeno, že totožnost účastníků byla prokázána „předepsaným“ či „zákonným“ způsobem, ale že musí obsahovat výslovné označení způsobu, jak notář zjistil totožnost účastníků, tj. že v něm musí být výslovně uveden některý ze způsobů, kterým se podle § 64 notářského řádu prokazuje pro účely sepsání notářského zápisu totožnost účastníků a kterým z nich byla při sepsání notářem totožnost účastníků skutečně prokázána. V druhém citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že ke způsobilosti zápisu být exekučním titulem nepostačí, aby zápis obsahoval dikci, že totožnost účastníků byla prokázána „platným průkazem“, ale že zápis musí obsahovat výslovnou formulaci, že šlo o platný průkaz úřední. V žádném z uvedených, ani v kterémkoli jiném svém rozhodnutí Nejvyšší soud naopak k výkladu ustanovení § 63 písm. e) a § 64 notářského řádu nevyslovil názor, že by zápis musel obsahovat údaje identifikující konkrétní úřední průkaz totožnosti.

11. Odvolací soud v této souvislosti dovodil, že v předmětném notářském zápise v části označující statutární město Brno sice není výslovně uveden „údaj o tom, že byla prokázána jeho existence,“ ovšem takový údaj lze považovat za zcela nadbytečný, jelikož jde o účastníka, který je statutárním městem výslovně označeným v § 4 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a jeho existence jako územního správního celku vyplývá přímo ze zákona. Proto ji není třeba prokazovat jako například v případě společností zapisovaných do obchodního rejstříku. Uvedený závěr odpovídá citované judikatuře. Zbývá dodat, že v předmětném notářském zápise je řádně identifikována osoba zastupující oprávněného (konkrétně vedoucí Správy nemovitostí městské části Brno-střed, organizační složky), jejíž totožnost byla ověřena na základě platného úředního průkazu a která oprávněného zastupovala na základě plné moci, kterou ji oprávněný udělil 30. 10. 2019.

12. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

14. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 2. 9. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu