26 Cdo 1686/2026

Rubrum

26 Cdo 1686/2026-279 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CGI Metropole, s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Třebonicích, Řevnická 121/1, IČO 26120313, zastoupené JUDr. Barborou Urbancovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, K Roztokům 364/23, proti povinné Coramax s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Říční 456/10, IČO 26816385, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 370/2025, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2025, č. j. 51 Co 159/2025-214, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 48 EXE 370/2025-80, zamítl návrh povinné ze dne 2. 5. 2025 na odklad exekuce (vedené u něj pod sp. zn. 48 EXE 370/2025 a u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 03239/25) do pravomocného rozhodnutí o jejím návrhu na zastavení exekuce z téhož dne (výrok I), a současně zamítl i dotčený návrh na zastavení exekuce (výrok II).

2. K odvolání povinné pak Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. 51 Co 159/2025-214, zamítl její návrh na vstup do řízení tam uvedených obchodních společností jako vedlejších účastníků (výrok I) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II).

3. Dovolání povinné (dovolatelky) proti výroku II usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

4. Vzhledem k charakteru uplatněných dovolacích námitek dovolací soud předně zdůrazňuje, že ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněná pod č. 4/2000, 62/2004 a 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouze ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1556/2019).

5. Namítá-li dovolatelka, že exekuce měla být odložena, resp. zastavena proto, že jí podle § 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), bez dalšího (tj. ex lege) svědčí oprávnění užívat vnitřní telekomunikační vedení, které je povinna vyklidit podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 14. 1. 2025 ve sporu Rsp 203/24, k jehož vymožení byla exekuce nařízena, neuplatňuje žádné zásadní vady tohoto exekučního titulu, ale pouze zpochybňuje jeho věcnou správnost, kterou však nelze v exekučním řízení přezkoumávat.

6. Kromě toho v soudní praxi není pochyb o tom, že omezení vlastnického práva upravené v § 104 odst. 1 a 2 zákona č. 127/2005 Sb. je svou povahou omezením soukromoprávním a je podmíněno uzavřením písemné smlouvy nebo rozhodnutím ve vyvlastňovacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 969/2010, ze dne 11. 11. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1537/2025, a ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2734/2025).

7. Jestliže tedy odvolací soud v souzené věci mimo jiné konstatoval, že ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. samo o sobě nezakládá právo k užívání cizí nemovité věci, jak prosazuje dovolatelka (k tomu je zapotřebí rovněž soukromoprávní titul v podobě písemné smlouvy nebo rozhodnutí vydaného ve vyvlastňovacím řízení), je jeho rozhodnutí v tomto směru ve skutečnosti výrazem standardní soudní praxe.

8. Dovolání proti výroku II v části, v němž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinné na odklad exekuce, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

9. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu