Nejvyšší soud · Usnesení

26 Cdo 1747/2019

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2019-07-18 · ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1747.2019.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalovaného proti usnesením Městského soudu v Praze, týkajícím se nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, se odmítají. Dovolání se stala bezpředmětnými, neboť řízení o vyklizení nemovitých věcí bylo pravomocně skončeno po vydání napadených rozhodnutí.

Citované zákony (3)

Rubrum

26 Cdo 1747/2019; 26 Cdo 1749/2019 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2019 Spisová značka:26 Cdo 1747/2019; 26 Cdo 1749/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:

26. CDO.1747.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 3 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 § 218 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1747/2019 26 Cdo 1749/2019 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a/ M. K. a b/ I. K., obou bytem XY, zastoupených JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému J. K., bytem v XY, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 228/2016, o dovolání žalovaného proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2017, č. j. 19 Co 145/2017-220, a ze dne 5. května 2017, č. j. 19 Co 161/2017-223, t a k t o :

Výrok

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobci se domáhali, aby žalovaný vyklidil „pozemek parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, pozemky parc. č. XY a garáž tvořící součást budovy bez č. p./č. e., stojící na pozemku parc. č. XY a nacházející se při pohledu na budovu z ulice J. B. vlevo, to vše v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedených pro katastrální území XY, Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY“ (dále jen „předmětné nemovité věci“ a „garáž“). Žalovaný napadl dovoláním především usnesení ze dne 4. května 2017, č. j. 19 Co 145/2017-220, jímž Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení ze dne 13. března 2017, č. j. 98 C 228/2016-156, kterým mu Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) nepřiznal – k jeho návrhu podanému v průběhu odvolacího řízení – osvobození od soudních poplatků. Dále napadl dovoláním rovněž usnesení ze dne 5. května 2017, č. j. 19 Co 161/2017-223, jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 3. října 2016, č. j. 98 C 228/2016-75, kterým soud prvního stupně zamítl jeho žádost – podanou v průběhu řízení před tímto soudem – o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Z obsahu spisu však vyplývá, že rozsudkem ze dne 3. října 2016, č. j. 98 C 228/2016-72, soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětné nemovité věci a garáž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 22. srpna 2018, č. j. 19 Co 334/2017-349, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil jen tak, že zamítl návrh na vyklizení garáže, a ve zbývající části ho potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Řízení bylo pravomocně skončeno dne 19. září 2018. Obě dovolání se tudíž stala bezpředmětnými v důsledku okolností nastalých po vydání napadených rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002). Navíc obě dovoláními napadená rozhodnutí jsou v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k otázce zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a k otázce předpokladů, za jejichž současného naplnění lze účastníku ustanovit zástupce pro řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 3161/2018). Nejvyšší soud proto obě dovolání odmítl (§ 243c odst. 3 a § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./ - dále jen „o.s.ř.“). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 7. 2019 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (6)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.