26 Cdo 2093/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud zastavil řízení, protože dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu bylo podáno proti rozhodnutí, které nebylo rozhodnutím odvolacím. Soud uvedl, že funkční příslušnost k projednání dovolání není upravena občanským soudním řádem, pokud jde o rozhodnutí vrchního soudu o přikázání věci jinému soudu. Základním důvodem zastavení byl nedostatek funkční příslušnosti, což je neodstranitelná vada podmínky řízení. Soud rozhodl, že proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Rubrum
26 Cdo 2093/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Stavebního bytového družstva S., zastoupeného advokátem, proti žalované J. B., zastoupené opatrovnicí Ing. JUDr. Z. N., o zaplacení částky 25.638,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 132/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2002, č. j. Ncd 308/2002-21, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2002, č. j. Ncd 308/2002-21, nevyhověl – s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – návrhu žalované, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Žalovaná napadla toto usnesení podáním označeným jako dovolání. Namítla v něm, že důvody delegace věci k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nebyly subjektivního charakteru; má naopak zato, že z důvodů popsaných v uvedeném podání je dán vážný důvod, pro který by věc neměla být projednána Obvodním soudem pro Prahu 4, „ať už z důvodu vhodnosti či z důvodu nutnosti, tj. dle ust. § 12 odst. 1 o.s.ř. nebo dle § 12 odst. 2 o.s.ř.“. Navrhla „vyhovět jejímu návrhu na delegaci k jinému soudu, tj. výše uvedenému Okresnímu soudu v Ústí nad Labem“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 12 odst. 1 o.s.ř. se o přikázání věci jinému soudu rozhoduje v případě, že příslušný soud nemůže o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o.s.ř.); věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.).Ve smyslu § 12 odst. 3 o.s.ř. je příslušným k rozhodnutí o těchto otázkách soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze. Rozhoduje-li krajský (vrchní) soud o přikázání věci jinému soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Funkční příslušnost k projednání dovolání proti tomuto rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 věta první ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. prosince 2003 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.