Nejvyšší soud · Usnesení

26 Cdo 2280/2001

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-01-15 · ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.2280.2001.1

  1. NS 2 Cdo 30/97
  2. NS 26 Cdo 2280/2001
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky zastavil řízení ve věci o přikázání věci jinému soudu, protože rozhodnutí Vrchního soudu o přikázání věci Okresnímu soudu nebylo založeno na funkční příslušnosti. Soud vysvětlil, že pojmy „nadřízený soud“ a „odvolací soud“ nejsou zaměnitelné, a tedy Vrchní soud neměl pravomoc rozhodovat o přikázání věci jinému soudu. Závěrem uvedl, že nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení proto bylo zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

Rubrum

26 Cdo 2280/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva S. proti žalované J. B., o zaplacení částky 11. 087.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 52/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, č. j. Ncd 240/2001-31, takto:

Výrok

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2001, č. j. Ncd 240/2001-31, nevyhověl návrhu žalované, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Kolíně a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 52/2000 se k projednání uvedenému soudu nepřikazuje. K odůvodnění svého usnesení uvedl, že nebyly shledány důvody pro přikázání věci označenému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná (zastoupena opatrovnicí JUDr. Ing. Z. N.) podala proti usnesení Vrchního soudu dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas se zamítnutím svého návrhu. Žalobce ve svém dovolacím vyjádření navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se o přikázání věci jinému soudu téhož stupně rozhoduje v případě, že příslušný soud nemůže o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni; věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána též z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.). Ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. je příslušným k rozhodnutí o těchto otázkách soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze. Rozhoduje -li Vrchní soud o přikázání věci jinému soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti tomuto rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdo 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. ledna 2002 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.