26 Cdo 2548/2000

Rubrum

26 Cdo 2548/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Bytového družstva O. proti žalovanému P. J., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 63/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2000, č.j. 36 Co 52/99-42 , takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. ledna 2000, č.j. 36 Co 52/99-42, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu I. stupně) ze dne 5. března 1999, č.j. 30 C 63/97-14, kterým byl žalovaný P. J. zavázán povinností vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci byt č. 2, dvougarsoniéru v I. patře domu č.p. 1492, v P., K. 36, do 15 dnů po zajištění přístřeší, a povinností zaplatit žalobci náklady řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, že žalovaný byl z družstva řádně vyloučen, čímž došlo k zániku jeho členství v družstvu i zániku nájmu bytu dle ust. § 714 obč. zák., a vzhledem k důvodům vyloučení žalovaného z družstva byla povinnost byt vyklidit správně vázána na zajištění přístřeší. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dne 30.3.2000 dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „odvolací soud neprovedl dokazování v průběhu odvolacího řízení tak, jak bylo navrhováno při odvolacím řízení, a tím byla účastníku řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem\", a namítá, že v průběhu odvolacího řízení předložil odvolacímu soudu listinné důkazy o tom, že byl již jednou (v roce 1995) vyloučen z Bytového družstva O., ale jeho odvolání proti usnesení představenstva družstva členská schůze nikdy neprojednala; odvolací soud však tyto důkazy vůbec nehodnotil. Navrhl proto zrušit rozsudky soudů obou stupňů a současně odložit vykonatelnost napadených rozsudků. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen „o.s.ř.\"). Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), nemohl se ale zabývat jeho důvodností, neboť shledal, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle § 57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let, se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 odst. 1 o.s.ř.). Při doručování písemnosti, u níž zákon stanoví, že musí být doručena do vlastních rukou, a takovou písemností je podle § 158 odst. 2 o.s.ř. i rozsudek, platí ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř., podle něhož nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Je-li písemnost určená do vlastních rukou účastníka doručována prostřednictvím pošty (§ 45 o.s.ř.), prokazuje místo, den a způsob doručení doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílateli (soudu). Jaké konkrétní kroky musí pošta učinit a jaké údaje musí být vyznačeny na doručence osvědčující náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka (doručení uložením na poště), stanovila v době doručování předmětné zásilky příloha č. 5 vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. Podle bodu 19, věty prvé této přílohy, nevyhoví-li adresát výzvě (upozornění, že písemnost mu bude v určený den a hodinu doručena znovu), uloží doručovatel písemnost i s doručenkou na poště ...; adresáta o tom uvědomí tiskopisem pošty \"Vyrozumění\" a den uložení zásilky vyznačí na doručence. Podle bodu 20 věty druhé přílohy, nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Doručenka je listinou, která má povahu listiny veřejné a která se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje totiž, není-li dokázán opak, pravdivost toho co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Z obsahu spisu - doručenek (na č.l. 43 p.v. spisu) - vyplývá, že právní zástupci obou účastníků řízení (advokátka zastupující žalobce a advokát zastupující žalovaného), jako adresáti zásilek obsahujících rozsudek odvolacího soudu, nebyli přes písemnou výzvu, která jim byla při prvém pokusu o doručení těchto písemností zanechána (výzva byla učiněna dne 24.2.2000), zastiženi ani při druhém pokusu; zásilky proto byly dne 25.2.2000 uloženy na poště a adresáti byli o uložení písemně vyrozuměni. K faktickému převzetí uložených zásilek, a to jak Mgr. V. B., tak i JUDr. D. M., pak došlo dne 29.2.2000. Označené doručenky nevykazují vady, které by je zbavovaly důkazní síly veřejné listiny a lze proto dovodit, že třídenní lhůta, uvedená v ustanovení § 47 odst. 2 věta třetí o.s.ř., počala svůj běh od uložení zásilek na poště a skončila dne 28.2.2000 (tento den byl dnem pracovním, neboť připadl na pondělí). Den 28.2.2000 se proto ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 věty třetí o.s.ř. považuje za den doručení obou zásilek určených do rukou právních zástupců žalobce i žalovaného, a okolnost, že k jejich faktickému převzetí adresáty došlo až následujícího dne, tj. 29.2.2000, nemá pro běh dovolací lhůty význam. Rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci dne 28.2.2000, i když si advokáti obou účastníků uložené zásilky osobně vyzvedli na poště až o den později. Dnem následujícím po dni, v němž rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, počala běžet jednoměsíční dovolací lhůta ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), jejíž poslední den připadl na 28.3.2000 (úterý). Podal-li žalovaný dovolání na poště dne 30.3.2000, tj. 2 dny po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty, je zřejmé, že dovolání bylo podáno opožděně. Dovolání by bylo ostatně opožděné, i kdyby byla dovolací lhůta počítána ode dne 29.2. 2000, kdy dovolatelův zástupce napadené rozhodnutí fakticky převzal. Toto opožděně podané dovolání žalovaného muselo být proto podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnuto. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá ( per analogiam) o.s.ř. Dovolatel nese procesní zavinění na tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto a byl by proto povinen hradit náklady dovolacího řízení žalobci, jemuž však žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. srpna 2001 JUDr. Michal M i k l á š, v.r. předseda senátu