26 Cdo 2687/2004

Rubrum

26 Cdo 2687/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně V. F., zastoupené advokátkou, proti žalovanému K. F., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 11 C 265/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2004, č.j. 56 Co 116/2004-51, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 4. 2003, č.j. 11 C 265/2002-29, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 3, I. kategorie, sestávajícímu z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství v přízemí domu č.p. 152 v ulici D. v M., nájemkyní bytu určil žalobkyni a uložil žalovanému byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 3. 2004, č.j. 56 Co 116/2004-51, odmítl podle § 218a o.s.ř. jako opožděné a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovodil, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen dne 31. 5. 2003, a i když, jak tvrdí, mu byla doručena jen první a druhá strana rozsudku (znění výroku a část odůvodnění), začala mu běžet tříměsíční lhůta pro podání odvolání (§ 204 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ) dne 1. 6. 2003 a uplynula dne 1. 9. 2003; bylo-li odvolání podáno až dne 3. 12. 2003, bylo podáno opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, v němž zpochybnil závěr o opožděnosti odvolání námitkou, že mu rozsudek odvolacího soudu nebyl řádně doručen, a proto mu nemohla dnem 3. 5. 2003 začít plynout tříměsíční odvolací lhůta. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm, b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených. Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolateli právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek V Brně dne 8. září 2005 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r. předsedkyně senátu