26 Cdo 2728/2013

Rubrum

26 Cdo 2728/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně FAST-PRINT, spol. s r.o., se sídlem v Praze 3, Bořivojova 116/883, IČO: 40764605, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích č. p. 58, proti žalovaným 1. I. T., a 2. J. T., zastoupeným JUDr. Pavlem Budilem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 4, o zaplacení částky 108.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 107/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 21 Co 593/2012-292, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 4. 2013, č. j. 21 Co 593/2012-292, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově (soud prvního stupně) ze dne 9. 1. 2012, č. j. 12 C 107/2009-248, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 108.950,- Kč s úrokem z prodlení od 6. 3. 2009 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), ani podle § 238a o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o. s. ř.). Dovolatelka namítala, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka výkladu ustanovení § 682 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a to v jakém stavu je nájemce povinen vrátit byt po skončení nájmu, ani otázka - pokud by měl povinnost vrátit byt ve stavu, v jakém ho převzal - k jakému datu se má za to, že nájemce byt převzal, užívá-li ho delší dobu na základě různých právních skutečností. Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a není významné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uvedená právní otázka již byla v rozhodnutích Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2488/2012) vyřešena a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od této ustálené rozhodovací praxe – že podle § 682 obč. zák. musí být po skončení nájmu předmět nájmu vrácen ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání, byl-li způsob užívání sjednán - neodchýlil. Tvrdí-li dovolatelka, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaní byli povinni byt předat ve stavu, v jakém ho převzali, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, pak přehlíží, že na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. V odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak odvolací soud zdůraznil, že při skončení nájmu měl být byt předán dovolatelce (pronajímatelce) žalovanými (nájemci) ve stavu odpovídající obvyklému užívání bytu, a byť nadbytečně uvedl i „s přihlédnutím k obvyklému opotřebení“, je zřejmé, že (v souladu s judikaturou) aplikoval ustanovení § 682 věta před středníkem obč. zák. Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. února 2014 JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu