26 Cdo 2763/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí odvolání jako opožděného. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237, § 238, § 238a ani § 239 o.s.ř., protože napadené rozhodnutí nezahrnuje změnu nebo potvrzení věcného rozhodnutí soudu prvního stupně. Důvodem bylo, že odvolání bylo odmítnuto kvůli opožděnosti, nikoli kvůli věcnému obsahu. Soud také odmítl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žalobci nevznikly prokazatelné náklady.
Rubrum
26 Cdo 2763/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce obce L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. G., o zaplacení částky 4.040,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 22 C 931/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2004, č.j. 11 Co 507/2004-43, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2003, č.j. 22 C 931/2002-30 (poté, co jeho usnesení ze dne 14. 5. 2003, č.j. 22 C 931/2002-15, jímž zastavil řízení, zahájené původně k návrhu obecního úřadu L., bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 7. 2003, č.j. 11 Co 433/2003-25), uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4.040,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 12. 2. 2004, č.j. 22 C 931/2002-33, odmítl podle § 208 odst. 1 o.s.ř. jako opožděné. Dovodil, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen dne 15. 1. 2004, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 30. 1. 2004; podal-li žalovaný odvolání osobně u soudu až dne 5. 2. 2004, stalo se tak opožděně. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 12. 8. 2004, č.j. 11 Co 507/2004-43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení; ztotožnil se přitom se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání. Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm, b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených. Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 41, ročník 2003). Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolateli právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek V Brně dne 19. října 2005 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.