26 Cdo 3054/2025

Rubrum

26 Cdo 3054/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická 2020/4, IČO 41197518, proti povinnému I. J., zastoupenému Mgr. Michaelou Dudovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, za účasti vydražitele O. L., pro 213 013 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 094 EX 01250/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2025, sp. zn. 24 Co 1129/2025, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2025, sp. zn. 24 Co 1129/2025, se mění takto:

1. Usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město ze dne 18. 6. 2025, č. j. 094 EX 01250/16-490, se v napadeném výroku o uložení povinnosti povinnému vyklidit vydraženou nemovitou věc mění tak, že tato povinnost se povinnému neukládá.

2. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení 1 600 Kč k rukám Mgr. Michaely Dudové, advokátky se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení 6 750 Kč k rukám Mgr. Michaely Dudové, advokátky se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město (soudní exekutor) usnesením ze dne 18. 6. 2025, č. j. 094 EX 01250/16-490, udělil vydražiteli O. L., příklep nemovitostí: spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ? k bytové jednotce č. 115/6 vymezené v budově (bytovém domě) XY na pozemku parc. č. st. XY, se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 6517/260688 na společných částech bytového domu č. p. XY a k pozemku parc. č. st. XY, vše v katastrálním území a obci XY (dále též jen „předmětná jednotka“), uvedl, že příslušenstvím této nemovité věci je „podíl na sklepní kóji“ a že vydražitel je povinen do 15 dnů od právní moci usnesení o příklepu doplatit nejvyšší podání ve výši 1.054.000 Kč na (blíže označený) účet soudního exekutora. Uložil rovněž povinnému povinnost „vydraženou nemovitou věc vyklidit nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, pokud nastane později“. Dále uvedl poučení o možnosti učinit předražek a jeho podmínkách.

2. Na základě odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 8. 2025, sp. zn. 24 Co 1129/2025, usnesení soudního exekutora v napadeném výroku o uložení povinnosti povinnému „vydraženou nemovitou věc“ vyklidit potvrdil.

3. Vyšel z toho, že § 336j odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2021, za použití § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále též jen „e. ř.“), a za použití Čl. IV bod 1. zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, soudnímu exekutorovi přikazuje, aby součástí usnesení o příklepu učinil výrok, jímž povinnému uloží povinnost vyklidit vydraženou nemovitou věc. Jde o posílení práv vydražitelů, aby se nemuseli případného vyklizení domáhat vlastnickou žalobou u nalézacího soudu. Při vědomí „zvláštnosti exekuční dražby spoluvlastnického podílu na nemovité věci“ spočívající v tom, že se draží „nikoliv konkrétní hmotná nemovitá věc, leč toliko podíl na nemovité věci“, kdy „spoluvlastnický podíl nemůže být ze své podstaty vyklizen“, však zdůraznil, že povinný jako spoluvlastník přestane být dle § 336l odst. 2 o. s. ř. „vlastníkem spoluvlastnického podílu“ ke dni vydání usnesení o příklepu, nabylo-li dané usnesení právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání. Tím zanikne jeho právo k celé nemovité věci, omezené stejným právem ostatních spoluvlastníků, a jeho „účast na spoluvlastnické dohodě o užívání společné věci“. Do spoluvlastnického vztahu vstoupí namísto povinného vydražitel. Konstituuje-li spoluvlastnický podíl povinného jeho právo k nemovité věci jako celku, je namístě dospět k závěru, že „povinnost vyklidit nemovitou věc jako celek mu uložit lze“. Nepovažoval za významné, že exekuce se týká výhradně spoluvlastnického podílu na nemovité věci, a nikoliv nemovité věci samotné. Podle jeho názoru by „nedávalo smyslu, aby soudní exekutor nemohl povinnému uložit povinnost vyklidit nemovitou věc jen z důvodu, že v dražbě byl zpeněžen pouze spoluvlastnický podíl na ní“. Nemožnost uložit vyklizovací povinnost spoluvlastníku by vedla k tomu, že by vydražitel jako nový spoluvlastník musel podat vyklizovací žalobu, s níž by „nepochybně uspěl, opírajíc se o pravomocné příklepové usnesení“.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (dále též jen „dovolatel“) dovolání. Má zato, že dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a již formuluje tak, zda je možné při vydražení spoluvlastnického podílu k nemovité věci (v daném případě o velikosti ideální ?) v rámci usnesení o příklepu dle § 336j odst. 4 o. s. ř. uložit povinnému též povinnost vyklizení nemovité věci a zda uložení takové povinnosti „týkající se celé nemovité věci“ umožňuje „povaha spoluvlastnického podílu“. Namítá, že předmětnou jednotku užívá se svou matkou coby jejím zbývajícím spoluvlastníkem. Vydražen (předmětem dražby) byl „pouze“ ideální spoluvlastnický podíl k ní, nikoliv celá jednotka, proto uložení povinnosti vyklizení „neumožňuje povaha vydražené nemovitosti“. Otázku dalšího užívání jednotky je tak třeba řešit ve vztahu spoluvlastníků. Jde o zásah do postavení (práv) zbylého spoluvlastníka předmětné jednotky. Výrok o vyklizení samotného „spoluvlastnického podílu“ je v rozporu se zákonem, nevykonatelný, pro vydražitele bezcenný. Výrok usnesení soudního exekutora ve znění „vyklidit vydraženou nemovitou věc“ je neurčitý a nevykonatelný, neboť nespecifikuje, která část jednotky má být vyklizena. Dovolatel proto navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

5. Oprávněný ve svém vyjádření ponechává rozhodnutí o dovolání na posouzení Nejvyššího soudu.

6. Vydražitel (bez bližší argumentace) považuje usnesení odvolacího soudu za věcně správné, navrhuje proto zamítnutí dovolání.

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

9. Napadené usnesení odvolacího soudu závisí mimo jiné (je založeno) na (procesní) otázce (vytčené dovolatelem), zda při vydražení spoluvlastnického podílu k nemovité věci (v daném případě o velikosti ideální ?) lze uložit dle § 336j odst. 4 o. s. ř. v rámci usnesení o příklepu povinnému též povinnost vyklizení „vydražené nemovité věci“. Tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Proto je dovolání přípustné a je též opodstatněné.

10. Podle § 69 e. ř. (s ohledem na zahájení exekučního řízení v roce 2016 je namístě postupovat dle právní úpravy exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, za použití Čl. IV bod 1. zákona č. 286/2021 Sb.; totéž platí pro právní úpravu občanského soudního řádu, jež je však v relevantních ustanoveních shodná se současnou) se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí.

11. Specifika prodeje spoluvlastnického podílu k movitým i nemovitým věcem obsahuje § 338 o. s. ř.

12. Podle § 338 odst. 1 věty prvé o. s. ř. na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.

13. Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se tedy – s odchylkami uvedenými v § 338 o. s. ř. – uplatní úprava výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí.

14. Podle § 336j odst. 4 o. s. ř., jenž se týká úpravy výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn.

15. Ustanovení týkající se rozhodnutí soudu o vyklizení vydražené nemovité věci povinným již v exekuci (výkonu rozhodnutí) prodejem nemovitých věcí (uložení mu povinnosti vyklizení) – v usnesení o příklepu, bylo do občanského soudního řádu včleněno jeho novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 1. 2013. Smyslem bylo posílení postavení vydražitele, který tak – za předpokladu, že je o takové povinnosti soudem rozhodnuto – získá již při nabytí nemovité věci do svého vlastnictví vykonatelný exekuční titul a nemusí se jej domáhat teprve následně v nalézacím řízení. Následná novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 293/2013, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 1. 2014, výslovně podmínila uvedené rozhodnutí soudu tím, že to umožňuje „povaha vydražené nemovité věci“; s odůvodněním (viz obsah důvodové zprávy k zákonu č. 293/2013 Sb.), že „nemovitou věcí může být i právo stavby, s nímž není spojena žádná stavba. Taková nemovitá věc nemůže být vyklizena“.

16. Obdobná úprava je rovněž ohledně institutu předražku; také již v usnesení o předražku soud uloží povinnému, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci (srov. § 336ja odst. 5 věta prvá o. s. ř.).

17. Vydražitel se tak může, bylo-li v usnesení o příklepu (předražku) rozhodnuto o povinnosti povinného nemovitost vyklidit (§ 336l odst. 7 o. s. ř.), domáhat jejího vyklizení.

18. Povinný přitom po právní moci usnesení o příklepu (předražku) a doplacení nejvyššího podání ztrácí své vlastnické právo k nemovité věci (srov. § 336l odst. 2 o. s. ř.); tím též ztrácí právo takovou věc z titulu svého vlastnického práva užívat.

19. Z § 336j odst. 4 o. s. ř., jak výše uvedeno, plyne, že soud uloží povinnému vyklidit vydraženou nemovitou věc, umožňuje-li to její povaha. Je-li předmětem exekuční dražby nemovitá věc povinného jako celek, uložení takové povinnosti uvedená „povaha věci“ nebrání.

20. Při řešení výše uvedené dovolací otázky nelze pominout, že u způsobu výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem spoluvlastnického podílu podle § 338 o. s. ř. je jeho předmětem (ideální) spoluvlastnický podíl povinného na nemovité věci, nikoli nemovitost jako celek.

21. Podle § 1121 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále též jen „o. z.“) je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Spoluvlastník pak může se svým podílem nakládat podle své vůle (srov. § 1123 o. z.).

22. Vzhledem k věci jako celku se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (srov. § 1116 o. z.).

23. Spoluvlastník věci je „úplným vlastníkem“ (§ 1121 o. z.) nehmotné věci v právním smyslu, konkrétně „úplným vlastníkem“ spoluvlastnického podílu k věci. V takovém případě má užívání věci spoluvlastníkem původ ve vlastnictví spoluvlastnického podílu k věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2023, sen. zn. 29 NSCR 190/2022, uveřejněné pod č. 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto „vlastnictví podílu“ znamená, že spoluvlastník s ním může v mezích zákona disponovat, neznamená však popření povahy spoluvlastnictví jako společného, navenek jednotného vlastnického práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 22 Cdo 1248/2025).

24. Z uvedeného se podává, že sám spoluvlastnický podíl coby nehmotnou věc v právním smyslu vyklidit (a uložit povinnost k tomu) nelze. Uložení takové povinnosti povinnému (aniž by byla uložena povinnost vyklidit samu nemovitou věc či její určenou reálnou část) by znamenalo vydání (materiálně) nevykonatelného exekučního titulu, jenž by nemohl vést k nucenému vyklizení povinného. Povaha spoluvlastnického podílu brání uložení povinnosti jeho vyklizení (stejně jako např. výše uvedenou důvodovou zprávou k zákonu č. 293/2013 Sb. zmiňované právo stavby, s nímž není spojena žádná stavba).

25. Při úvaze, zda i v případě výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem spoluvlastnického podílu k nemovité věci lze povinnému uložit povinnost vyklidit samotnou nemovitou věc (bez zohlednění, že sama předmětem exekuční dražby jako taková nebyla), neboť povinný ztrácí své vlastnické právo k ní (§ 336l odst. 2 o. s. ř.); tím též ztrácí právo takovou věc z titulu svého vlastnického práva užívat (viz výše), nelze pominout ani specifika „vnitřního“ spoluvlastnického vztahu spoluvlastníků nemovité věci.

26. Spoluvlastnictví věci vyvolává dvě skupiny právních vztahů, jednak mezi spoluvlastníky a osobami třetími, jednak mezi spoluvlastníky samotnými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Vztah spoluvlastníků jako celku ke třetím osobám nelze chápat jako prostý souhrn dílčích vztahů jednotlivých spoluvlastníků, v nichž je každý limitován výší svého podílu, ale jde o jediný právní vztah; ostatně každý z nich je spoluvlastníkem celé věci, nikoliv její části. To je kvalitativní rozdíl oproti pouhému souhrnu více právních vztahů. Podíl vyjadřuje jen míru účasti ve vnitřních vztazích mezi spoluvlastníky (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 22 Cdo 1248/2025).

28. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že vlastnickou – vindikační nebo negatorní – žalobu může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva. Rozhodující skutečností přitom je, zda užívání nemovitostí třetí osobou je oprávněným či neoprávněným zásahem do práv spoluvlastníka na jeho ochranu při výkonu práv vyplývajících z jeho spoluvlastnictví. Sporné konání třetí osoby by mohlo být oprávněné, pokud by jí právně relevantním způsobem vzniklo právo předmět spoluvlastnictví užívat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016, uveřejněný pod č. 71/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu).

29. Jinými slovy, pro závěr o uložení povinnosti spoluvlastníku nemovité věci, jehož spoluvlastnický podíl byl (exekučně) vydražen, přímo tuto nemovitou věc (nebo její část) vyklidit, je významná otázka, zda mu [pro období od pozbytí jeho (spolu)vlastnického práva k ní (§ 336l odst. 2 o. s. ř.), kdy se stal ve vztahu k jejímu užívání „třetí osobou“] bude či nebude svědčit (jiné) právo založené ostatními spoluvlastníky. Vydražitel se zde totiž stává pouze jedním ze spoluvlastníků, z nichž každý je – jak uvedeno výše – spoluvlastníkem celé věci (§ 1116 o. z.). Pro řešení takové otázky však v poměrech usnesení o příklepu a rozhodování dle § 336j odst. 4 o. s. ř. není prostoru; své místo má proto v řízení nalézacím.

30. Z výše uvedeného plyne závěr, že je-li udělen příklep k (ideálnímu) spoluvlastnickému podílu povinného k nemovité věci, jde z hlediska § 336j odst. 4 o. s. ř. o nemovitou věc, u níž „povaha vydražené nemovité věci“ neumožňuje rozhodnutí o jejím vyklizení v usnesení o příklepu.

31. Dovolací soud se tak přihlásil (byť s částečně jinou argumentací) k závěru prezentovaném v odborné literatuře v článku: DLOUHÁ, E. Vyjádření k článku JUDr. Michaela Zváry, Ph.D., LL.M. Komorní listy, 2022, č. 2, jenž polemizuje s opačným závěrem vyjádřeným dříve v článku: ZVÁRA, M. Uložení povinnosti povinnému vyklidit vydraženou nemovitou věc dle § 336j odst. 4 o. s. ř. v případě dražby minoritního spoluvlastnického podílu na nemovité věci. Komorní listy, 2022, č. 1.

32. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud podle § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zde dovolací soud nepřehlédl, že výrokem usnesení odvolacího soudu potvrzený výrok usnesení soudního exekutora ukládá povinnému povinnost vyklidit „vydraženou nemovitou věc“ (jež, je-li jí míněn spoluvlastnický podíl, zakládá jeho materiální nevykonatelnost a vadu uvedené povahy – viz výše); tato skutečnost byla předmětem řešené dovolací otázky. Existenci jiných vad výše uvedené povahy pak dovolací soud neshledal a dovolatelem nejsou ani namítány.

33. Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z pohledu uplatněných dovolacích námitek správné (neobstojí). Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatel použil opodstatněně.

34. Jelikož dovolací soud shledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout), napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) změnil [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve spojení s § 243f odst. 4 o. s. ř.)] tak, že usnesení soudního exekutora se v napadeném výroku o uložení povinnosti povinnému vyklidit vydraženou nemovitou věc mění tak, že tato povinnost se povinnému neukládá.

35. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bude rozhodováno, vzhledem k tomu, že povinný byl v řízení před soudem prvního stupně – s ohledem na jeho předmět a výsledek – převážně procesně neúspěšný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. e. ř.].

36. V souladu s § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť povinný byl v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledek – plně procesně úspěšný, náleží mu tak dle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada účelně vynaložených nákladů vůči oprávněné.

37. Ty v odvolacím řízení sestávají z odměny zástupce - advokáta za 1 úkon právní služby po 1 150 Kč (ze základu 30 000 Kč; sepis odvolání), k tomu 1 náhrada hotových výdajů po 450 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“); celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 1 600 Kč. Její zaplacení dovolací soud uložil oprávněné ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce povinného dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

38. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když – vzhledem k předmětu dovolacího řízení a jeho výsledkům – povinný byl též v dovolacím řízení plně procesně úspěšný, náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů vůči oprávněné.

39. Ty v dovolacím řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání 4 000 Kč, z odměny zástupce – advokáta za 1 úkon právní služby po 2 300 Kč (ze základu 30 000 Kč; sepis dovolání), k tomu 1 náhrada hotových výdajů po 450 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), § 13 odst. 4 AT; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení ve výši 6 750 Kč. Její zaplacení dovolací soud uložil oprávněné i zde ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce povinného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. 7. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu