Nejvyšší soud · Usnesení

26 Cdo 320/2015

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2015-07-22 · ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.320.2015.1

  1. NS 26 Cdo 320/2015
  2. ÚS IV.ÚS 3081/15
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, které zastavilo exekuci, není přípustné. Soud potvrdil, že notářský zápis, který byl podkladem pro nařízení exekuce, nebyl materiálně vykonatelný, protože postrádal dostatečné vylíčení skutečností, na nichž se vymáhaná pohledávka zakládá.

Citované zákony (3)

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 19.4.2016 26 Cdo 320/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E F I O S spol. s r.o., se sídlem Valašské Meziříčí, Masarykova 671/33, zastoupené Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Čechova 2, proti povinnému Z. Č., zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valaškém Meziříčí, Poláškova 737/2, pro 4.846.550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 54 EXE 189/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.613 Kč k rukám Mgr. Ing. Pavla Lva, advokáta se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 54 EXE 189/2010-144, exekuci nařízenou usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2010, č. j. 54 EXE 189/2010-19, částečně zastavil, a to pro vymožení částky 1.452.285,40 Kč, návrh povinného na zastavení exekuce „nad tuto částku“ zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, usnesení soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že exekuci zcela zastavil; současně rozhodl o nákladech exekuce a odvolacího řízení. Dovolání oprávněné proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť závěr odvolacího soudu, že notářský zápis, který byl podkladem pro nařízení exekuce v dané věci, není materiálně vykonatelný, a není proto způsobilým exekučním titulem, protože postrádá dostatečné vylíčení skutečností, na nichž se (vymáhaná) pohledávka zakládá (právní důvod plnění) podle § 71b odst. 2 písm. c) zákona č. 358/1992 Sb., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /na které poukazovala i dovolatelka, na rozdíl od jejího mínění však napadené rozhodnutí je v souladu s jeho závěry/, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Vytýká-li dovolatelka, že odvolací soud rozhodl v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3836/2013, a ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007, uveřejněným pod číslem 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přehlíží, že tato rozhodnutí řeší otázku vykonatelnosti notářského zápisu z hlediska náležitého vymezení lhůty k plnění a předmětu plnění. Napadené usnesení není ani v rozporu s dalším usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, jež zmiňuje dovolatelka, které (při posouzení vykonatelnosti exekutorského zápisu z hlediska vylíčení skutečností, na nichž se vymáhaná pohledávka zakládá) rovněž vycházelo ze závěrů vyjádřených v již citovaném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2020/98. Případný není ani odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/10, neboť v dané věci nešlo posouzení platnosti smlouvy. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 22. července 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.