26 Cdo 3551/2014

Rubrum

26 Cdo 3551/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva pro místní rozvoj, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 932/6, zastoupené Mgr. Vladimírem Nyčem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, proti žalované Image Theatre s.r.o., se sídlem Praha 1, Pařížská 4, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M, advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2 o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 6/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 54 Co 290/2013-77, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. 54 Co 290/2013-77 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2013, č. j. 25 C 6/2012-49, kterým byla žaloba na vyklizení zamítnuta, tak, že uložil žalované povinnost vyklidit nebytové prostory tam specifikované do 31. 12. 2014; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolatelkou nastolená právní otázka neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor pro rozpor s ustanovením § 27 odst. 2 věty třetí zákona č. 219/2000 Sb. již byla dovolacím soudem vyřešena - srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 3. 2004, sp. zn. 28 Cdo 173/2004 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 387/04) a odvolací soud se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Námitka dovolatelky, že citované rozhodnutí vycházelo jen z vyhlášky č. 119/1988 Sb. (jež zákonu č. 219/2000 Sb. předcházela), a proto je nelze na danou věc použít, není důvodná, neboť Nejvyšší soud v něm platnost smlouvy o nájmu nebytových prostor posuzoval i z hlediska zákona č. 219/2000 Sb. Poukaz dovolatelky na rozpor napadeného rozsudku s rozhodnutími Nejvyššího soudu z 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 314/2003, z 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, a z 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 326/2012), je rovněž nepřípadný, neboť tato vycházejí z jiného skutkového stavu. Obdobně to platí i o jejím odkazu na nález Ústavního soudu z 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, neboť v nyní projednávané věci nejde o otázku zjišťování obsahu smlouvy jejím výkladem, ale o posouzení její platnosti z hlediska souladu, resp. rozporu se zákonem. Nad rámec uvedeného je možno dodat, že nelze dovodit, že by žalobkyně těžila z protiprávního stavu, který vyvolala (jak namítala dovolatelka s poukazem na ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.), neboť v případě, že by smlouva o nájmu nebytových prostor splňovala náležitosti požadované ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., dávala by žalobkyni možnost, aby od smlouvy kdykoliv odstoupila v případě, že by pronajaté prostory potřebovala pro plnění svých úkolů ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. Ani při posouzení neplatnosti smlouvy s ohledem na ustanovení části první, hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. (s přihlédnutím k ustanovení § 3030) by tak nebylo možno dospět k jinému závěru, než učinil odvolací soud. Nejvyšší soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. března 2015 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu