26 Cdo 3627/2018
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze se odmítá. Dovolatel totiž v dovolání neuvedl, v čem spatřuje jeho přípustnost, ani nevymezil dovolací důvod, což jsou obligatorní náležitosti dovolání.
Citované zákony (3)
Rubrum
26 Cdo 3627/2018-92 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněné městské části Praha 10, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1429/68, IČO 00063941, proti povinnému K. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 10, Sněženková 3073/10, vyklizením bytu a pro 3.200 Kč, o zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 2467/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2018, č. j. 35 Co 149/2018-64, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Povinný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 12. 3. 2018, č. j. 49 EXE 2467/2017-48, jímž zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237–238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (zřejmě i proto, že nesprávně vycházel z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012). Dovolatel ani nevymezil důvod dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, aniž by uvedl jakoukoli právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat. Jeho argumentace navíc směřuje pouze vůči obsahu vykonávaných rozhodnutí, jejichž obsahem je však exekuční soud vázán a není proto oprávněn přezkoumávat jejich správnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil správnost skutkových zjištění a jimiž odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 1. 2019 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.