26 Cdo 3651/2014

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 23.9.2015 26 Cdo 3651/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce P. S., K., proti žalovaným 1) T. P., K., zastoupenému Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem Kladno, Pekařská 658, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Ocelář, se sídlem Kladno, Gen. Klapálka 1614, IČO 00035262, o určení, že žalobce je členem družstva a nájemce bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 20 C 21/2012, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 26 Co 446/2013-207, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

První žalovaný (zastoupen advokátem) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. 26 Co 446/2013-207, kterým Krajský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně (soudu prvního stupně) ze dne 27. 5. 2013, č. j. 20 C 21/2012-170, kterým bylo určeno, že žalobce je členem Stavebního bytového družstva Ocelář a nájemcem bytu tam specifikovaného a rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel však uvedeným požadavkům na vylíčení přípustnosti dovolání nevyhověl. Uvedl, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného, resp. procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a odvolacímu soudu vytýká, že porušil ustanovení § 132 o. s. ř. a že nesprávně aplikoval ustanovení § 49a zákona č. 40/1964 Sb. Neuvedl však, od které rozhodovací praxe se měl odvolací soud při posouzení uvedených otázek odchýlit, neboť v rámci svého odkazu na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, pouze obecně popisuje, co je chápáno pod pojmem nesprávné právní posouzení věci, a to bez konkrétní vazby na projednávanou věc. Ostatně obsahově jeho dovolací námitky směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž byl závěr odvolacího soudu (že žalobce při uzavírání smluv ze dne 5. 11. 2012 jednal v omylu, o němž žalovaný věděl a vyvolal jej) založen, a představují tak nezpůsobilý dovolací důvod. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. března 2015 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu