26 Cdo 3660/2015
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM ÚS IV.ÚS 378/16- NS 26 Cdo 3660/2015
- ÚS IV.ÚS 378/16
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání oprávněné a soudního exekutora se odmítají, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Soudní exekutor je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce.
Citované zákony (2)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: zrušeno Datum rozhodnutí US: 6.9.2016 26 Cdo 3660/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněné HP Invest a. s., se sídlem ve Zlíně - Prštném, Kútíky 637, IČO 60732792, zastoupené JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, proti povinným 1. J. M., a 2. B. M., oběma Ž., pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 33580/12, o dovoláních oprávněné a soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, takto:
Výrok
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění
: Oprávněná a soudní exekutor napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 30. 3. 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, jímž změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 28. 11. 2014, č. j. 103 Ex 33580/12-96, v napadené části tak, že se insolvenční správkyni vydává celé vymožené plnění ve prospěch majetkové podstaty dlužníků – povinných. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčího řízení bez odpočtu nákladů exekuce, není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatelé). Poukazují-li dovolatelé na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, přehlíží, že věcně se danou otázkou toto rozhodnutí nezabývá, ani nevykládá ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2013. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, a proto ho – aniž by se mohl vyslovit ke správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s výše citovaným R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné a soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. listopadu 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu