26 Cdo 3660/2015
V PLATNOSTI- NS 26 Cdo 3660/2015
- ÚS IV.ÚS 378/16
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání oprávněné a soudního exekutora se odmítají, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Soudní exekutor je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce.
Rubrum
26 Cdo 3660/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněné HP Invest a. s., se sídlem ve Zlíně - Prštném, Kútíky 637, IČO 60732792, zastoupené JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, proti povinným 1. J. M., a 2. B. M., oběma Ž., pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 33580/12, o dovoláních oprávněné a soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, takto:
Výrok
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění
: Oprávněná a soudní exekutor napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 30. 3. 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, jímž změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 28. 11. 2014, č. j. 103 Ex 33580/12-96, v napadené části tak, že se insolvenční správkyni vydává celé vymožené plnění ve prospěch majetkové podstaty dlužníků – povinných. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčího řízení bez odpočtu nákladů exekuce, není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatelé). Poukazují-li dovolatelé na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, přehlíží, že věcně se danou otázkou toto rozhodnutí nezabývá, ani nevykládá ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2013. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, a proto ho – aniž by se mohl vyslovit ke správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s výše citovaným R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné a soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. listopadu 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu