26 Cdo 4188/2015
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání oprávněné se odmítá, protože rozhodnutí o zajištění přiměřeného náhradního bytu nebylo materiálně vykonatelné. Důvodem je, že ve výrokové části neobsahovalo specifikaci bytu, k němuž měl být náhradní byt zajištěn, což je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Rozšířený souhrn
Soudní rozhodnutí, které je podkladem pro nařízení exekuce za účelem zajištění přiměřeného náhradního bytu, není materiálně vykonatelné, pokud ve výrokové části neobsahuje specifikaci bytu, k němuž má být zajištěn přiměřený náhradní byt. Výrok exekučního titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat, a splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti s odůvodněním pouze za účelem odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu uložené povinnosti.
Citované zákony (3)
Rubrum
26 Cdo 4188/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka, v exekuční věci oprávněné Ing. M. P., P., zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 21/29, proti povinnému S. J., Z., zastoupenému Mgr. Petrem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad malým mýtem 615/4, pro vymožení povinnosti zajistit přiměřený náhradní byt, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 11 EXE 92/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 28 Co 120/2015-246, ve spojení s usnesením ze dne 17. dubna 2015, č. j. 28 Co 120/2015-250, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Napadeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 11 EXE 92/2010-196, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, tak že exekuci nařízenou usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2010, č. j. 11 EXE 92/2010-21, zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce. Dovolání oprávněné není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné. Závěr odvolacího soudu, že soudní rozhodnutí, které bylo podkladem pro nařízení exekuce v dané věci, není materiálně vykonatelné, neboť ve výrokové části neobsahovalo specifikaci bytu, k němuž měl být zajištěn přiměřený náhradní byt, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, uveřejněné pod číslem 47/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který sice lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, ovšem jen za účelem odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu uložené povinnosti; výrok exekučního titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Není-li možné z výroku nalézacího rozhodnutí zjistit, jaká bytová náhrada má být pro oprávněnou zajištěna, nejde o materiálně vykonatelné rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. dubna 2016 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.