26 Cdo 4286/2014
V PLATNOSTI- NS 26 Cdo 4286/2014
- ÚS IV.ÚS 2136/15
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze se odmítá. Důvodem odmítnutí bylo, že dovolání neobsahovalo údaj o splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je obligatorní náležitostí dovolání.
Citované zákony (3)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 18.10.2016 26 Cdo 4286/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce KŘEMÍLEK - s.r.o., IČO 29128277, se sídlem Kolín, Plynárenská 671, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 98, proti žalovanému Kongresovému centru Praha, a.s., IČO 63080249, se sídlem Praha 4, 5. května 65, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 6, o zaplacení částky 8.162.233,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu Pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 174/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2014, č. j. 69 Co 230/2014-433, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 5. 6. 2014, č. j. 69 Co 230/2014-433, potvrdil usnesení ze dne 7. 4. 2014, č. j. 48 C 174/2005-426, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání (k němuž nebylo podáno vyjádření). Dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o.s.ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp.zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, nejde-li o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. dubna 2015 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.