26 Cdo 4641/2010

Rubrum

26 Cdo 4641/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. S., zastoupené JUDr. Ivem Hamou, advokátem se sídlem Krnov, Minoritů 13, proti žalovaným 1) V. V., a 2) Mgr. L. V., bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní nám. 1a, o zaplacení částky 1.634.866,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 1/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010, č. j. 56 Co 254/2010-483, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaným se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 27. 5. 2010, č. j. 56 Co 254/2010-483, potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 28. 1. 2010, č. j. 7 C 1/2001-423, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se právní zástupce pro dovolací řízení neustanovuje. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (následně doplněné prostřednictvím advokáta), v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným usnesením. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (ne však ve věci samé) a nikoliv změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o. s. ř.), neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných. Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta nelze – za situace, kdy dovolání není objektivně přípustné – s ohledem na jeho obsah považovat za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. března 2011 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r. předsedkyně senátu