26 Cdo 591/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil právo společného nájmu bytu na základě návrhu žalobkyně, která jej využívala jako základ pro výkon práva. Soud se opřel o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož může být právo společného nájmu zrušeno, pokud je významně narušena jeho základní funkce. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, protože nebylo považováno za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s. Rozhodnutí bylo vydáno bez odůvodnění, což je v souladu s § 243c odst. 2 o.s.ř. s.
Plný text
26 Cdo 591/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. E., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 290/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2001, č. j. 22 Co 434/2001-250, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, neboť nebylo podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. shledáno přípustným, nemusí být odůvodněno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2002 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r. předsedkyně senátu