26 Cdo 834/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo neprominutí pořádkové pokuty. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nezměnilo ani nepotvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle § 237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř. není dovolání přípustné, pokud nejde o změnu nebo potvrzení rozhodnutí prvního stupně. Soud se opřel o § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. a rozhodnutí odmítl.
Rubrum
26 Cdo 834/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. T., a 2) F. G., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 5 C 2174/2003, o dovolání JUDr. Františka Vaculoviče, bytem Hodonín, Dolní Valy 20, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2005, č.j. 19 Co 6/2005-218, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 1. 2005, č.j. 19 Co 6/2005-218, potvrdil usnesení ze dne 9. 9. 2004, č.j. 5 C 2174/2003-193, kterým Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) neprominul pořádkovou pokutu ve výši 20.000,- Kč uloženou usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2004, č.j. 5 C 2174/2003-160, tehdejšímu právnímu zástupci prvního žalovaného JUDr. F. V. Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. F. V. dovolání. V dovolání sice označuje jako dovolatele též prvního žalovaného, nicméně posuzováno podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), jde o dovolání JUDr. F. V., bývalého zástupce prvního žalovaného (viz výpověď plné moci ze dne 31. 12. 2004 – č.l. 216 spisu), jímž se domáhá zrušení shora označeného usnesení odvolacího soudu, kterým byla (toliko) jmenovanému uložena pořádková pokuta. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí pokuty. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. června 2005 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.