26 Cdo 853/2026

Rubrum

26 Cdo 853/2026-232 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci navrhovatele Stavebního bytového družstva Rožnov, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Čs. Armády 1686, IČO 00053732, zastoupeného JUDr. Liborem Holemým, LL.M., advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, za účasti Společenství vlastníků pro dům XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění a návrhu dočasného zákazu jednat, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 24 Cm 28/2024, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 Cmo 64/2025-190, takto:

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 Cmo 64/2025-190, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 24 Cm 28/2024-135, vyslovil neplatnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek Společenství vlastníků pro dům XY, konaného dne 15. 1. 2024, jímž byli zvoleni do výboru předmětné právnické osoby T. K., I. P., Š. V. a I. V. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a účastníkem (výrok II), o povinnosti vrátit navrhovateli jistotu (výrok III) a o nákladech řízení státu (výrok IV).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel návrh podal včas (v zákonné tříměsíční lhůtě), a má pro to důležitý důvod (volba členů výboru). Rovněž je přehlasovaným vlastníkem jednotky, i když se shromáždění konaného dne 15. 1. 2024 (dále též jen „předmětné shromáždění“) neúčastnil s odůvodněním, že předmětné shromáždění nebylo řádně svoláno v souladu se zákonem a stanovami. Shromáždění totiž nebylo svoláno výborem, nýbrž čtyřmi vlastnicemi jednotek, které neměly a nemají více než jednu čtvrtinu hlasů (jejich spoluvlastnický podíl na společných částech domu, a tedy i celkový počet hlasů činil 2655/2357, tedy pouze 11,2633 %).

3. K odvolání účastníka Vrchní soud v Olomouci (soud odvolací) usnesením ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 Cmo 64/2025-190, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a účastníkem (výrok II) a státu (výrok III) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).

4. Odvolací soud uzavřel, že navrhovateli byla doručena pozvánka na předmětné shromáždění nejenom ve formě e-mailu dne 3. 1. 2024, ale i v písemné podobě do schránky, tedy v souladu se stanovami více než 10 dnů před konáním shromáždění. Pozvánka obsahovala místo, datum a hodinu konání shromáždění a odvolací soud dospěl k závěru, že nebylo zapotřebí dalších podkladů k pozvánce, dostatečné informace (jména kandidátů ve vztahu k volbě nového výboru) byly uvedeny v pozvánce samé. Navrhovateli tak byla pozvánka na shromáždění doručena včas a řádně. Dále uvedl, že nelze zaměňovat řádnost samotného svolání shromáždění s řádností pozvání vlastníka jednotky na shromáždění. Otázka, zda bylo shromáždění řádně svoláno (tj. osobami k tomu oprávněnými) je již otázkou posouzení věci, jíž soud zkoumá pouze, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Za vážný důvod neúčasti na shromáždění pro posouzení přehlasovaného účastníka dle § 1209 odst. 1 o. z. přitom nelze považovat skutečnost, že navrhovatel nesouhlasil s tím, kdo z hlediska stanov a zákona předmětné shromáždění svolal. Uzavřel proto, že navrhovatel nebyl přehlasovaným vlastníkem a nebyly splněny podmínky pro přezkum napadeného usnesení.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Namítá, že pozvánka na shromáždění konané dne 15. 1. 2024 je neurčitá a nesrozumitelná, neboť neobsahovala představení kandidátů do výboru a ani označení subjektu, který svolává shromáždění. Dále má za to, že byl přehlasovaným vlastníkem, neboť se shromáždění neúčastnil proto, že nebylo svoláno osobami k tomu oprávněnými a nemohl tak ztratit postavení přehlasovaného vlastníka.

6. Ve vyjádření k dovolání dovolatele účastník uvedl, že pozvánka nemohla být pro navrhovatele neurčitá, když sám dospěl k závěru, že „schůzi“ svolává někdo dle jeho názoru neoprávněný, z čehož lze usuzovat, že věděl, o jaké společenství vlastníků se jedná. Dále účastník považuje za správné právní hodnocení odvolacího soudu, pokud jde o závěr, že navrhovatel nebyl přehlasovaným vlastníkem.

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věty první o. s. ř.).

9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda za vážný důvod nepřítomnosti vlastníka jednotky na shromáždění vlastníků jednotek lze považovat skutečnost, že shromáždění nebylo svoláno oprávněnou osobou a zda takový vlastník jednotky může být považován za přehlasovaného, dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

10. Dovolání je důvodné.

11. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Podle § 1207 odst. 1 o. z. svolá statutární orgán shromáždění k zasedání tak, aby se konalo nejméně jedenkrát do roka. Statutární orgán svolá shromáždění i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li to, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami.

13. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

14. Ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. tak upravuje podmínky, za nichž může být usnesení přijaté shromážděním společenství vlastníků přezkoumáno soudem. Soud se může zabývat (ne)platností usnesení shromáždění jen v případě, že jde o přehlasovaného vlastníka (hledisko osobní), je-li pro to důležitý důvod (hledisko věcné) a je-li návrh podán do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (hledisko časové) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016.

15. V soudní praxi přitom není pochyb, že přehlasovaným je především takový vlastník, který se zúčastnil hlasování o zpochybňovaném rozhodnutí společenství a neuspěl, tedy – řečeno jinak – hlasoval proti, byl však přehlasován (překonán) většinou tvořenou jinými vlastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5883/2017, a sp. zn. 26 Cdo 1312/2017, ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1566/18). Nejvyšší soud rovněž formuloval právní závěr, že z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí v důležité záležitosti není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezúčastnil z vážných důvodů a s rozhodnutím nesouhlasí (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1423/2009). V usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 781/2018, pak Nejvyšší soud dodal, že za přehlasovaného vlastníka jednotky nelze považovat toho, kdo (řádně pozván na shromáždění a informován o jeho plánovaném programu) se ze shromáždění vzdálil (nikoli ze zdravotních či jiných vážných důvodů) a nezúčastnil se hlasování o zpochybňovaném usnesení, které bylo přijato.

16. Podle skutkových zjištění (která nelze v dovolacím řízení zpochybnit) se navrhovatel nezúčastnil předmětného shromáždění svolaného pozvánkou ze dne 3. 1. 2024 nikoliv výborem (funkce člena výboru zanikla J. B. až dne 21. 2 2024 a P. D. stejně jako předsedovi výboru M. Z. k poslednímu dni měsíce února 2024), nýbrž vlastnicemi jednotek M. D., A. K., I. P. a I. V., jejichž celkový počet hlasů činil 2655/2357, tedy pouze 11,2633 %.

17. Dle § 1207 odst. 1 o. z. a dle čl. 10 odst. 2 stanov účastníka nesvolá-li statutární orgán shromáždění z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich, mohou tito vlastníci svolat shromáždění k zasedání sami. V této věci však bylo předmětné shromáždění svoláno vlastníky disponujícími pouze 11,2633 % hlasů, tedy méně, než vyžaduje zákon a stanovy účastníka, tudíž způsobem, který nebyl řádný.

18. Je tedy otázkou, zda v případě, že se vlastník nedostaví na svolané shromáždění vlastníků jednotek v situaci, kdy takové shromáždění bylo svoláno způsobem, který neodpovídá zákonu či stanovám, má ke své nepřítomnosti vážný důvod a může být považován za přehlasovaného vlastníka.

19. Dovolací soud, na rozdíl od soudu odvolacího, dospěl k závěru, že za výše popsaných okolností může být takový vlastník považován za přehlasovaného. Institut přehlasovaného vlastníka má totiž sloužit k ochraně vlastníka jednotky v situaci, kdy mu rozhodnutí přijaté většinou může způsobit újmu nebo zasáhnout do jeho práv, a to bez ohledu na to, zda byl fyzicky přítomen na shromáždění. Pokud je shromáždění svoláno způsobem, který je v rozporu se zákonem či stanovami (například proto, že bylo zjevně svoláno někým, kdo k tomu nebyl oprávněn), nelze po vlastníkovi spravedlivě požadovat, aby se jednání účastnil a teprve poté namítal nezákonnost postupu při jeho svolávání. Pro jeho nepřítomnost na shromáždění je tak dán vážný důvod, neboť jeho nepřítomnost je přímým důsledkem vadného postupu svolavatele, nikoli jeho pasivity. Za těchto okolností je namístě považovat takového vlastníka za přehlasovaného, neboť v konečném důsledku vzato byl zbaven možnosti uplatnit své hlasovací právo a ovlivnit rozhodnutí.

20. Nezúčastnil-li se tedy dovolatel předmětného shromáždění proto, že bylo zjevné, že bylo svoláno v rozporu se zákonem a stanovami, je třeba jej považovat za přehlasovaného vlastníka.

21. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 věty před středníkem o. s. ř.) a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

22. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst.1 a § 243g odst.1 část věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 9. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu