26 Cdo 882/2026

Rubrum

26 Cdo 882/2026-94 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce W. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Šafářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalované městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, o určení platnosti a účinnosti smlouvy o nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 308/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 12 Co 291/2025-65, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. 12 Co 291/2025-65, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 8. 4. 2025, č. j. 19 C 308/2024-38, kterým zamítl žalobu na určení, že nájemní smlouva uzavřená dne 17. 7. 2002 mezi žalobcem jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem, jejímž předmětem je užívání bytové jednotky č. 118/7 v k. ú. XY (dále jen „Nájemní smlouva“), je ke dni vyhlášení rozsudku platná a účinná a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

2. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože závěr odvolacího soudu, že na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení platnosti a účinnosti nájemní smlouvy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

3. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod číslem 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4560/2016). Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

4. Domáhal-li se tedy žalobce určení, že Nájemní smlouva je ke dni vyhlášení rozsudku platná a účinná, ač se mohl domáhat určení, že je nájemcem předmětné bytové jednotky, nemůže mít – podle ustálené judikatury dovolacího soudu – na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Z obsahu žaloby přitom nelze dovodit, že by se domáhal určení existence nájemního vztahu (jak dovolatel namítá v dovolání).

5. Na dalších dovolatelem označených otázkách napadené rozhodnutí nespočívá. Otázku, zda lze spatřovat naléhavost právního zájmu již ve skutečnosti, kdy pronajímatel bytu sdělí nájemci, že nájemní smlouva zanikla, ale neučiní žádný krok k jeho vystěhovaní, odvolací soud neřešil, jelikož uzavřel, že nedostatek naléhavého právního zájmu je dán již tím, jakého určení se žalobce domáhal. Nezabýval se ani otázkou, zda je soud pro hodnocení a provedení důkazů oprávněn tyto důkazy vyhodnotit v rozporu s nesporným tvrzením žalobce i žalované, která – s ohledem na své vymezení – míří proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Nájemní smlouvy. Odvolací soud se totiž posouzením platnosti smlouvy nezabýval; navíc prostřednictvím této otázky dovolatel ve skutečnosti namítá existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.).

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 18. 5. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu