26 Nd 68/2015
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky určil, že věc o exekuci na majetek povinného, jehož trvalé bydliště není v České republice, bude projednána a rozhodnuta Okresním soudem v Břeclavi. Soud se opřel o § 11 odst. 3 o. s. ř., podle něhož Nejvyšší soud určuje místní příslušnost, pokud nelze podmínky zjistit. Z důvodu hospodárnosti a v souladu s adresou povinného uvedenou v jiné věci rozhodl o zachování působnosti původního soudu. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Rubrum
26 Nd 68/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného Města Mikulov, se sídlem v Mikulově, Náměstí č. 158/1, IČO 00283347, proti povinnému M. B., pro 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 14/2015, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Výrok
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 14/2015, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění
: Oprávněný se návrhem podaným u soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová č. 15, domáhal, aby byla k vymožení pohledávky přiznané vykonatelným rozhodnutím Městského úřadu Mikulov, ze dne 9. 9. 2013, č. j. MUMI 13025600, provedena exekuce na majetek povinného a aby soudní exekutor Mgr. Kamil Brančík, Exekutorský úřad Hodonín, byl pověřen jejím provedením. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. 53 EXE 14/2015-16, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena podle ustanovení § 11 odst. 3 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky. Z provedených šetření dospěl k závěru, že povinný „neprochází CEO ani registrem obyvatel. Ze systému ISAS OS Břeclav bylo zjištěno, že povinný má trvalé bydliště na Slovensku. U jednání soudu povinný uvedl jako svoji doručovací adresu M.“. Současně uvedl, že „podmínky místní příslušnosti nelze zjistit“, z uvedeného důvodu věc postoupil Nejvyššímu soudu, aby určil místně příslušný soud. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ex. řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Protože povinný nemá v České republice místo trvalého pobytu a nebyl doposud ani zjištěn žádný jeho majetek v České republice (exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením existenci majetku povinného nezjišťuje – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze zjistit podmínky pro určení místní příslušnosti exekučního soudu (§ 45 odst. 2 ex. řádu). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti a adrese povinného, kterou si povinný v jiné právní věci téhož soudu určil jako adresu doručovací, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek V Brně dne 1. dubna 2015 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.