27 Cdo 1428/2026

Rubrum

27 Cdo 1428/2026-399 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně BIOMATRIX EUROPE s. r. o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28200306, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Ludmily 252/3, PSČ 160 00, proti žalovanému MUDr. Arturu Zlenkovi, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o zaplacení 9.485,06 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 66/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 76/2025-370, ve znění usnesení ze dne 27. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 76/2025-375, a usnesení ze dne 5. 3. 2026, č. j. 4 Cmo 76/2025-383, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 5. 2017 se žalobkyně domáhá na žalovaném jako jejím bývalém jednateli zaplacení 9.485,06 USD s příslušenstvím z titulu náhrady škody.

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2024, č. j. 77 Cm 66/2017-335, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9.485,06 USD s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., změnil je ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak je v tomto výroku též potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení státu (třetí výrok).

4. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. První zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 77 Cm 66/2017-212, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 6 Cmo 109/2021-247, potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 3040/2022-284, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).

9. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).

10. Dovolatel přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud v průběhu odvolacího řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, resp. rozhodnutí je „v rozporu s rozhodovací praxí“.

11. Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatel v něm nekonkretizuje (byť jen slovně) judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud (podle jeho mínění) při posuzování konkrétních (v dovolání nastíněných) právních otázek odchýlit; v této souvislosti neoznačuje ani žádné právní závěry, které by ve své rozhodovací praxi formuloval dovolací soud. Nejvyšší soud sám si rovněž není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené rozhodnutí mělo protivit.

13. Dovolatelem citovaná rozhodnutí Ústavního soudu požadavkům plynoucím z § 237 o. s. ř. nevyhovují, neboť se týkají přípustnosti dovolání v restitučních věcech a tato rozhodnutí závěry, na jejichž základě by bylo možné usuzovat na přípustnost dovolání, neformulují.

14. Dovolatel tudíž shora uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v projednávané věci nedostál.

15. Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 8. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu