27 Cdo 1664/2024

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele Datum rozhodnutí US: 17. 12. 2025 27 Cdo 1664/2024-52 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, o zrušení výmazu z obchodního rejstříku a o obnovení likvidace WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 22/2023, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 39/2023-33, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 13. 3. 2023 se navrhovatelka domáhá zrušení výmazu WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 49096737 (dále též jen „společnost“), z obchodního rejstříku, a to mimo jiné z důvodu zjištění existence neznámého majetku společnosti podle § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. 38 Cm 22/2023-9, řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť o zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze stejného důvodu, tj. z důvodu zjištění existence stejného neznámého majetku společnosti, již dříve rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 2. 5. 2011, č. j. 39 Cm 47/2011-11, které nabylo právní moci dne 24. 5. 2011 (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok III.).

3. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

5. Přípustnost dovolání dovolatelka spatřuje v tom, že dovolacím soudem již vyřešená otázka existence překážky věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř. má být posouzena jinak, neboť v projednávané věci lze považovat předchozí rozhodnutí soudů za „nulitní“. Podle dovolatelky by se tak „daná rozhodovací praxe měla změnit“.

6. Dále dovolatelka, odkazujíc na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2269/2008, vytýká odvolacímu soudu, že „dostatečně nezvážil“, zda se skutečně jedná o totožnou věc, neboť „totožnost věci je dána totožností personální a identitou předmětu řízení“.

7. Nejvyšší soud při výkladu dovolatelkou předložené otázky existence překážky věci pravomocně rozhodnuté formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví. Tato překážka znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008].

8. Na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. V posuzovaném případě lze konstatovat, že odvolací soud vyhodnotil existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté v intencích shora citované judikatury, když správně uzavřel, že „navrhovatelka se domáhá zrušení výmazu společnosti ze stejných důvodů, pro které byl již v roce 2011 výmaz společnosti zrušen na návrh jiného navrhovatele“. Jelikož u dříve vydaného pravomocného rozhodnutí se jedná o rozhodnutí o osobním stavu vydané v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, je jeho výrok podle § 159a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, závazný pro každého, tudíž i pro dovolatelku (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3039/2022, uveřejněného pod č. 42/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 36 odůvodnění).

9. Tvrdí-li dovolatelka, že by bylo možné dříve vydaná soudní rozhodnutí považovat za „nulitní“, opomíjí, že občanské soudní řízení vychází z principu závaznosti pravomocného soudního rozhodnutí nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny orgány. Přezkum soudních rozhodnutí je zásadně možný jen na základě řádných či mimořádných opravných prostředků tak, jak jsou v procesních předpisech upraveny. Z toho ovšem plyne, že i věcně nesprávná soudní rozhodnutí, která byla vydána v rámci pravomoci soudu, jsou poté, co nabyla právní moci, závazná (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003).

10. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že soudy v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, „nedostatečně vyhodnotily protiprávnost vyvedení nemovitostí ze společnosti“, přičemž „současný stav věci odůvodňuje možnost se věcí zabývat, jelikož není zcela totožný se stavem, kdy rozhodoval o věci soud v předchozím řízení“.

11. Dovolatelka totiž přehlíží, že uvedenou otázkou se již soudy zabývaly v řízení o jejím předchozím návrhu na zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze dne 23. 7. 2021. Odvolací soud dospěl v usnesení ze dne 10. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 268/2021-52, k závěru, podle něhož věděl-li likvidátor o výsledcích civilních a trestních soudních řízení (což vyplývá z konečné zprávy o likvidaci společnosti), potom „nepředstavuje dovolatelkou předestřený odlišný výklad odůvodnění trestního rozsudku a jeho dopadů skutečnost, která by vyhovění návrhu opodstatnila“. Od citovaného rozhodnutí odvolacího soudu tak k dovolatelkou tvrzené změně nedošlo.

12. Jelikož bylo řízení zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, nemůže být dovolání přípustné ani pro řešení otázky týkající se „existence neznámého majetku společnosti“ podle § 209 o. z., při jejíž formulaci dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016, dovodil, že likvidátor společnosti věděl o předmětných nemovitostech. Dovolatelka se domnívá, že v takovém případě by likvidátor „na základě své povinnosti péče řádného hospodáře musel o takový majetek vést spor“. Rovněž by likvidátor „neměl přikročit k podání návrhu na výmaz společnosti z veřejného rejstříku“.

13. Přesto pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že uvedenou otázkou se již zabýval v usnesení ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 929/2022, přijatém v řízení o předchozím návrhu dovolatelky na zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze dne 23. 7. 2021. Nejvyšší soud uzavřel, že o předmětné nemovitosti, kvůli nimž nyní dovolatelka navrhuje opětovně zrušit výmaz společnosti z obchodního rejstříku, byl již dříve za účasti společnosti veden spor (řízení vedená u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 C 65/2011 a sp. zn. 5 C 169/2010). Podal-li likvidátor společnosti návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, bylo takové rozhodnutí plně v jeho působnosti. Povinností likvidátora za takové situace totiž bylo, aby posoudil, zda další vedení sporu, a tedy i případné prodloužení likvidace je, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (např. pravděpodobný výsledek sporu, jeho očekávané trvání, sporem vyvolané zvýšení nákladů likvidace apod.), v zájmu společnosti či nikoli. Dospěl-li likvidátor k závěru, že je pro společnost (její věřitele a společníky) výhodnější spor (dále) nevést, a podal-li návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, odpovídá, nepostupoval-li s péčí řádného hospodáře, za škodu způsobenou takovým rozhodnutím věřitelům společnosti nebo jejím společníkům. Tato případná odpovědnost likvidátora však není důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 o. z.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 7. 2025 JUDr. Marek Doležal předseda senátu