27 Cdo 1941/2018

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 14.6.2019 27 Cdo 1941/2018-669 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AGROFERT, a. s., se sídlem v Praze 4, Pyšelská 2327/2, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26185610, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Ľ. Z., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, PSČ 110 00, o zaplacení 10.600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 278/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2017, č. j. 17 Co 636/2016-577, 17 Co 637/2016, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 59.096,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 20. 4. 2015, č. j. 7 C 278/2009-393, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 278/2009-527, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10.600.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10.600.000 Kč (první výrok), zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni (ve výroku specifikovaný) úrok z prodlení, spolu s výroky II. a III. a doplňujícím usnesením a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelem tvrzené promlčení pohledávky společnosti STEELMAT spol. s r. o. na náhradu škody za dovolatelem nemá v tomto řízení žádný význam, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

5. Z té se podává, že 1) V řízení vedeném proti jednateli jakožto zákonnému ručiteli podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), soud posuzuje dva okruhy okolností, jež jsou na sobě relativně nezávislé – splnění předpokladů vzniku zákonného ručení podle označených ustanovení, a dále to, zda žalobci svědčí pohledávka, za jejíž splnění má žalovaný jednatel ručit. Okolnosti vzniku a výše této pohledávky přitom nemusí souviset s okolnostmi vzniku a výše škody vzniklé společnosti, k jejíž náhradě je jednatel podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák. povinen. 2) Zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 obch. zák. vzniká pouze tehdy, jsou-li prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti porušením právních povinností při výkonu funkce. Výše ručení je omezena výší škody, za níž dotčený jednatel odpovídá, a zaniká, jakmile škodu společnosti uhradí. 3) Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou zejména porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody.

6. Za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3979/2016, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněné pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

7. Názor dovolatele, podle něhož promlčení nároku společnosti s ručením omezeným na náhradu škody vůči jednateli je okolností mající vliv na rozsah zákonného ručení jednatele za závazky společnosti, je ve zjevném rozporu se shora citovanou judikaturou, jakož i se zcela jasným zákonným ustanovením § 388 odst. 1 obch. zák., podle něhož samotným promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany (právo společnosti na náhradu škody) nezaniká.

8. Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 27. 2. 2019 JUDr. Marek Doležal předseda senátu