27 Cdo 1969/2019

Rubrum

27 Cdo 1969/2019 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:27 Cdo 1969/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:

27. CDO.1969.2019.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Započtení pohledávky Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1969/2019-660 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Vladařem, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 588/13, PSČ 301 00, proti žalovanému B. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tomáškem LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, PSČ 326 00, o zaplacení 1.486.747,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 36 C 347/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2019, č. j. 61 Co 185/2018-630, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.617,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 36 C 347/2013-588, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.486.747,10 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

2. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Otázku, zda činnosti dle pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2010, vymezené v náplni práce, spadaly do působnosti představenstva dovolatele (a tedy zda pracovní smlouva zakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, či zda představovala součást smlouvy o výkonu funkce), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

5. Ani Nejvyšší soud nemá pochyb, že např. přednášková činnost, odborné školení či odborná publikační činnost (jež žalobce podle zjištění soudů skutečně vykonával) nebyly činnostmi spadajícími do náplně funkce člena představenstva; již proto nelze dovozovat (jak činí dovolatel), že by pracovní smlouva nezakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, ale toliko upravovala vztah z výkonu funkce člena představenstva.

6. Taktéž druhou (dovoláním otevřenou) otázku, zda a za jakých předpokladů může soud přihlédnout k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., odvolací soud zodpověděl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

7. Velký senát v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, vysvětlil, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky.

8. Uvedené závěry se obdobně prosadí i ve vztahu k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení (srov. citovaný rozsudek velkého senátu, odst. 36).

9. Vzhledem k tomu, že pohledávka, již dovolatel namítl k započtení poté, kdy v projednávané věci nastala koncentrace řízení, měla vzniknout ještě před zahájením samotného řízení, přičemž tvrzení a důkazy týkající se vzniku (pravosti), výše a splatnosti této pohledávky nebyly uplatněny před koncentrací, je závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze k této námitce přihlédnout, správný (souladný se závěry přijatými velkým senátem).

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 24. 2. 2021 JUDr. Petr Šuk předseda senátu