27 Cdo 2169/2020

Rubrum

27 Cdo 2169/2020-146 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) Pod Klukem s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pod Kesnerkou 2553/40, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29138710, zastoupeného Mgr. Martinem Reisingerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Pod Sychrovem I 866/40, PSČ 101 00, a b) Bohemian Marketing & Promotion a. s., se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25069764, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, proti žalovanému CARent Praha s. r. o., se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 15888436, zastoupenému JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, PSČ 150 00, o zaplacení 4.515.817 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 144/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 91 Co 267/2019-97, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 7. 6. 2019, č. j. 8 C 144/2018-56, zamítl návrh žalobce a) na přistoupení dalšího účastníka Bohemian Marketing & Promotion a. s. do řízení jako dalšího žalobce.

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání přistupující společnosti a žalobce a) rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že připustil přistoupení společnosti Bohemian Marketing & Promotion a. s. do řízení na stranu žalobce.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou splněny předpoklady pro připuštění žalobce b) do řízení a návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce podle § 92 odst. 1 o. s. ř. není obcházen institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř., neboť doposud „nelze s jistotou říct, že aktivní věcná legitimace žalobce a) není od počátku řízení dána“, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

5. Z té se podává, že je-li při rozhodování o návrhu na přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. Nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení (žalobce) přitom musí být (v době rozhodování o návrhu na přistoupení) zjevný a nepochybný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006 (uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005, ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1389/2007, ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1243/2010, ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1255/2010, ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 318/2013, či ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3503/2016, či ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2146/2019, přijaté ve věci téhož dovolatele].

6. V projednávané věci přitom nelze mít za zjevné a nepochybné, že žalobce a) nebyl ke dni zahájení řízení věcně legitimován. Otázku, zda se v důsledku přeměny přistoupivšího žalobce b) stala věřitelem sporných pohledávek nástupnická společnost, která je následně postoupila na žalobce a), anebo zda věřitelem zůstala rozdělovaná společnost [tj. žalobce b)], soudy posoudí po provedeném dokazování a (mimo jiné) výkladu projektu přeměny.

7. Zbývá dodat, že podle obsahu spisu není dána ani jiná okolnost, která podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu odůvodňuje zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce [v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001 (uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014].

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. 10. 2020 JUDr. Petr Šuk předseda senátu