27 Cdo 2223/2024

Rubrum

27 Cdo 2223/2024-144 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. S., zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Kole Kolarovski, bytem v Praze 6, Zrzavého 1082/10, PSČ 163 00, zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, PSČ 110 00, 2) Ljuben Stojanovski, bytem v Chrudimi, Vlčí hora 991, PSČ 537 01, a 3) IMAKO VINO s. r. o., se sídlem v Praze 6, Vlastina 889/23, PSČ 161 00, identifikační číslo osoby 27467589, o určení společníka společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 49/2023, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 14 Cmo 232/2023-113, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2023, č. j. 66 Cm 49/2023-88, zamítl návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to společnosti IMAKO VINO s. r. o., se sídlem v Praze 6, Vlastina 889/23, PSČ 161 00, identifikační číslo osoby 27467589.

2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přistoupení společnosti IMAKO VINO s. r. o. se na straně žalovaných připouští.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, jež Nejvyšší soud, odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož neshledal žádné důvody, pro které by návrhu na přistoupení třetí žalované nemohlo být vyhověno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

5. Z té se podává, že soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§ 7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§ 9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§ 83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017).

6. Odvolací soud v souladu se shora uvedenou judikatorní praxí dovolacího soudu posoudil návrh žalobkyně na přistoupení třetí žalované do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. (k povaze procesního úkonu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019), a jeho závěru, že z obsahu spisu se existence důvodů, pro které by přistoupení nemohlo být vyhověno, nepodává, nelze ničeho vytknout.

7. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vytýkaná údajná vada řízení (porušení rovnosti účastníků řízení, jež může vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce). V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

8. Dovolatel v dovolání navrhuje odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 10. 2024 JUDr. Marek Doležal předseda senátu