27 Cdo 244/2025

Rubrum

27 Cdo 244/2025-634 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky M. K., zastoupené Mgr. Patrikem Altnerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Nad Olšinami 2445/27, PSČ 100 00, za účasti Jablonecké, a. s. - v likvidaci, naposledy sídlem v Praze 6, Milady Horákové 108/109, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 63998696, vymazané z obchodního rejstříku dne 20. 8. 2004, zastoupené opatrovníkem Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, PSČ 120 00, o zrušení výmazu a obnovení likvidace společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 187/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 3/2023-583, ve znění usnesení ze dne 28. 2. 2024, č. j. 19 Cmo 3/2023-586, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 76 Cm 187/2010-546, ve znění usnesení ze dne 21. 11. 2022, č. j. 76 Cm 187/2010-578, zamítl návrh na zrušení výmazu Jablonecké, a. s. - v likvidaci (dále též jen „společnost“), obnovení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.), rozhodl o odměně opatrovníka (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I., III. a IV. (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

3. Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 7 Cmo 342/2012-190, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2012, č. j. 76 Cm 187/2010-78, kterým soud prvního stupně návrh zamítl, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dalším usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 7 Cmo 334/2016-351, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-267, ve znění usnesení ze dne 7. 12. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-322 (potvrzeného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 19/2017-339), kterým soud prvního stupně návrh opětovně zamítl, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

5. Dovolatelka v dovolání předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku výkladu § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dála též jen „o. z.“), konkrétně pojmu „jiného právního zájmu hodného právní ochrany“. Podle dovolatelky tento zájem zahrnuje i „majetkovou hodnotu bagatelního charakteru“ umožňující obnovení likvidace společnosti, v jejímž důsledku se bude moci sama společnost „domáhat náhrady újmy, která jí byla způsobena konáním či opomenutím likvidátora“.

6. Při formulaci této otázky však dovolatelka opomíjí, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu případná odpovědnost likvidátora za řádné vedení likvidace není sama o sobě důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 o. z. Nepostupoval-li likvidátor při likvidaci společnosti s péčí řádného hospodáře, odpovídá za škodu tím způsobenou věřitelům společnosti nebo jejím společníkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017, uveřejněné pod číslem 128/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1664/2024).

7. Ve vztahu k námitce, že se odvolací soud „dostatečně nevypořádal s argumentací dovolatelky obsaženou v podaném odvolání a dále s argumentací opatrovníka společnosti“, dovolatelka nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).

8. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož nově objevený majetek „nemůže být důvodem pro zrušení výmazu a obnovení likvidace“ společnosti, jelikož by „nepostačoval ani k úhradě nákladů likvidace“, dovolatelka nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu