27 Cdo 2728/2021

Rubrum

27 Cdo 2728/2021-237 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně C. E. A. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Annou Frantalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 302, PSČ 530 02, proti žalovanému J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o vydání účetnictví, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 24/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 67/2020-202, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 11. 9. 2019, č. j. 39 Cm 24/2018-174, uložil Krajský soud v Hradci Králové žalovanému vydat žalobkyni (dále jen „společnost“) „veškerou účetní dokumentaci společnosti za období od 13. 5. 2010 do 10. 10. 2017, zejména pak veškeré závěrkové dokumenty (rozvaha, výsledovka), přiznání k veškerým daním, veškerá potvrzení o registraci u státních orgánů, kontrolní hlášení DPH, inventarizace rozvahových účtů (sjetiny pohledávek a závazků), účetní knihy, inventury hmotného a nehmotného majetku, zásob a stavu pokladny, inventarizace ostatních účtů, veškeré zaúčtované doklady (přijaté a vydané faktury, příjmové a výdajové doklady, zápočty, smlouvy, dobropisy apod.), veškeré smlouvy a doklady ke všem závazkovým vztahům, objednávky a výpisy ze všech bankovních účtů žalobce“ (dále jen „účetnictví společnosti“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Přípustnost dovolání nezakládá otázka procesního práva, zda odvolací soud byl – v situaci, kdy měl za to, že z důkazu výpovědí svědka M. D. je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně – povinen tento důkaz v odvolacím řízení zopakovat. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).

5. Dovolatelka ve své argumentaci pomíjí, že odvolací soud se od skutkových zjištění soudu prvního stupně neodchýlil. Soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, podle něhož do 10. 10. 2017 s účetnictvím společnosti disponoval žalovaný (srov. odstavce 3. a 15. rozsudku soudu prvního stupně). Z tohoto skutkového zjištění odvolací soud vycházel (srov. odstavce 10. a 11. napadeného rozhodnutí) a svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na (dovoláním nezpochybněném) názoru, podle něhož společnost neprokázala, že by její účetnictví v době rozhodování soudu existovalo (srov. odstavec 12. napadeného rozhodnutí).

6. V této souvislosti se sluší dodat, že Nejvyšší soud, jako dovolací soud, je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

7. Ze stejného důvodu dovolání nečiní přípustným ani námitka dovolatelky, podle níž se odvolací soud nevypořádal správně s vadami žalobního petitu. Odvolací soud sice v odstavci 14 napadeného rozsudku (v obiter dictu) zmiňuje „závažné nedostatky“ spočívající v neurčitosti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně; k otázce, zda byly tyto vady způsobeny neurčitostí či nepřesností žaloby, však ničeho neuvádí.

8. Ani výtka dovolatelky, podle níž „odvolací soud své rozhodnutí založil na skutkových tvrzeních natolik vnitřně rozporných, že jimi bylo fakticky znemožněno posoudit správnost právně kvalifikačního závěru přijatého v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav“, není s to založit přípustnost dovolání. V souvislosti s ní totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.

9. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu vnitřně rozporný není. Jeho závěr, podle něhož v období od roku 2010 do 10. 10. 2017 účetnictví společnosti existovalo a disponoval s ním žalovaný, není v rozporu se závěrem, podle něhož společnost v řízení neprokázala, že její účetnictví v době rozhodování soudu existovalo.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání společnosti bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

11. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 1. 9. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu 1.500 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži společnosti celkem 2.178 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 16. 3. 2022 JUDr. Filip Cileček předseda senátu