27 Cdo 2759/2022

Rubrum

27 Cdo 2759/2022-242 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce R. Y. A., zastoupeného JUDr. Monikou Kotíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, proti žalované SGS BOHNICE, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 648/33, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26716780, zastoupené Mgr. Václavem Špačkem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Na Václaváku 158, PSČ 547 01, o zaplacení 1.002.176 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 61/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č. j. 17 Co 164/2022-213, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 28. 1. 2021 se žalobce domáhá zaplacení 1.002.176 USD s příslušenstvím z titulu ručení žalované za dluh pana G. G. (dále jen „dlužník“) ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem (jakožto věřitelem) dne 1. 1. 2010, jež má plynout z ručitelského prohlášení žalované ze dne 18. 6. 2010.

2. Žalovaná podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 2. 2021 vznesla námitku nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu ve věci rozhodovat.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. 60 C 61/2021-166, námitku žalované ohledně nedostatku pravomoci soudů České republiky zamítl.

4. Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

6. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se případná dohoda o příslušnosti soudů Ruské federace, uzavřená v roce 2010 mezi žalobcem (jakožto věřitelem) a dlužníkem, nevztahuje na projednávanou věc, v níž se žalobce domáhá zaplacení žalobou uplatněné částky vůči žalované coby ručitelce za dluhy dlužníka, nečiní dovolání přípustným již proto, že představuje pouhou polemiku s výslovným a zcela jasným zněním § 37 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dovolatelka tvrzenou dohodu neuzavřela a tato nebyla ani uzavřena v její prospěch; není tudíž žádných pochyb o tom, že se na spory mezi ní a žalobcem nevztahuje. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.

7. Je-li předmětem řízení v projednávané věci zaplacení žalobou uplatněné částky z titulu ručení, jež dovolatelka převzala za dluhy jiné osoby, a nikoliv určení neplatnosti veřejné listiny vydané jiným členským státem Evropské unie, není pro posouzení pravomoci českých soudů významná otázka, zda řízení s posledně uvedeným předmětem spadá do působnosti článku 24 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Řešení této otázky se tudíž nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným usnesení, a nečiní tak dovolání přípustným.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 9. 2023 JUDr. Petr Šuk předseda senátu