27 Cdo 2872/2022

Rubrum

27 Cdo 2872/2022-1619 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti 1) T. B., 2) DRUŽBY, stavebního bytového družstva, se sídlem v Brně, Kapucínské náměstí 100/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00047708, 3) E. K., a 4) M. K., obou zastoupených JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, o určení členství v družstvu a určení, že navrhovatel je nájemcem družstevního bytu, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 97/2022-1566, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 97/2022-1569, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne ze dne 23. 1. 2018, č. j. 19 Cm 61/2012-1023, ve znění usnesení ze dne 3. 4. 2018, č. j. 19 Cm 61/2012-1033, určil, že navrhovatel je členem DRUŽBY, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“) [výrok I.], určil, že navrhovatel je nájemcem ve výroku označeného bytu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 8 Cmo 95/2018, 8 Cmo 96/2018-1104, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Cmo 95/2018, 8 Cmo 96/2018-1110, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý, třetí a čtvrtý výrok). Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 27 Cdo 2120/2019-1201, dovolání navrhovatele odmítl.

3. Dne 5. 5. 2020 podal navrhovatel ke Krajskému soudu v Brně návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného výše uvedenými usneseními, jejž doplnil podáními doručenými témuž soudu dne 7. 5. 2020 a dne 6. 11. 2020.

4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 19 Cm 61/2012-1484, ve znění usnesení ze dne 31. 1. 2022, č. j. 19 Cm 61/2012-1487, návrh na obnovu řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a usnesení č. j. 19 Cm 61/2012-1487).

5. Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

6. Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

7. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož důvodem pro obnovu řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemůže být existence listiny označené jako „Oznámení o převodu členství“ (dále též jen „listina“), neboť o této listině dovolatel (jakožto její původce) věděl již v původním řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důkaz, o němž účastník v původním řízení věděl a jehož provedení nenavrhl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod číslem 31/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnost, že dovolatel nevěděl, zda listina „ještě“ existuje, mu nebránila v tom, aby ji v původním řízení jako důkaz označil.

8. S ohledem na řečené je pak bez právního významu (a tudíž nečiní dovoláním přípustným) otázka, zda provedení důkazu touto listinou mohlo přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci samé.

9. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, podle níž mu postupem soudu prvního stupně byla odňata možnost jednat před soudem, a odvolací soud toto pochybení nenapravil. Touto námitkou vytýká odvolacímu soudu (údajnou) zmatečnostní vadu řízení; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.

10. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou zjevně netrpí. Odejme-li soud prvního stupně svým postupem možnost účastníku řízení jednat před soudem, poskytuje procesní právo tomuto účastníku obranu proti rozhodnutí stiženému takovou zmatečnostní vadou, a to možnost podat odvolání. Až v případě, že (i) odvolací soud svým postupem odejme účastníku řízení možnost jednat před soudem, jedná se o vadu uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř., jež je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 697/2020). V projednávané věci dovolatel odvolání podal a odvolací soud mu umožnil pronést argumentaci, kterou chtěl uplatnit v rámci závěrečného návrhu před soudem prvního stupně. Odvolací soud tak zhojil vadu, kterou bylo rozhodnutí soudu prvního stupně stiženo (dovolateli nebyla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř.).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 9. 2023 JUDr. Petr Šuk předseda senátu