27 Cdo 3328/2025

Rubrum

27 Cdo 3328/2025-147 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené Mgr. Pavlem Škachem, advokátem, se sídlem v Plzni, Plachého 1818/2, PSČ 301 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Karlovy Vary, se sídlem v Karlových Varech, Poštovní 1719/1a, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 18225241, o určení členství v družstvu a o určení, že žalobkyně je nájemkyní bytu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 31 Cm 178/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 12 Cmo 157/2024-91, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 13. 12. 2023 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou Bytového družstva Karlovy Vary (dále jen „družstvo“), a nájemkyní družstevního bytu č. 3 o velikosti 2+1 v 1. podlaží bytového domu v XY (dále jen „byt“).

2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 31 Cm 178/2023-65, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Odvolací soud dovodil, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení s ohledem na řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 114/2023, v němž se družstvo domáhá vyklizení bytu, neboť rozhodnutí v projednávané věci je způsobilé spornou otázku vyřešit a odstranit nejistotu v právním vztahu.

5. V návaznosti na to uzavřel, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla z družstva vyloučena již usnesením představenstva družstva č. 107/97, ze dne 6. 10. 1997, pro neplacení nájemného a služeb s nájmem bytu spojených. Rozhodnutí o vyloučení „nabylo právní moci“ a „tento právní stav dosud trvá“; v souladu s § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, tak zanikl i nájem bytu.

6. S ohledem na sdělení družstva ze dne 8. 11. 2001, adresované žalobkyni, odvolací soud vycházel z toho, že družstvo o žádosti žalobkyně o revokaci rozhodnutí o vyloučení věcně nerozhodlo, respektive „rozhodnutí nebylo v intencích úpravy ve stanovách žalovaného a jím schválených interních předpisech zrušeno“.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

8. Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a sice: 1) „Jaký je rozsah závaznosti vnitrodružstevních aktů (zásad, interních směrnic) přijatých shromážděním delegátů družstva?“ 2) „Lze na jednání družstva spočívající v nekonání (nečinnosti) pohlížet jako na jednání rozporné s dobrými mravy, zejména když tímto jednáním současně dochází k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře?“ 3) „Podléhá výkladovým pravidlům i usnesení představenstva družstva, případně další vnitrodružstevní akty?“ 9. Prostřednictvím první a třetí dovolací otázky dovolatelka brojí proti názoru odvolacího soudu, podle kterého družstvo o žádosti dovolatelky o revokaci rozhodnutí o vyloučení z družstva věcně nerozhodlo a právní stav navozený rozhodnutím o jejím vyloučení z družstva nadále trvá.

10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k řízení o určení členství v družstvu podává, že: 1) V jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva za neplatné [v poměrech projednávané věci podle § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „obch. zák.“)], soud platnost vyloučení z družstva přezkoumávat nemůže. 2) Soud rozhodující ve sporu o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. udělení výstrahy). 3) Ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit jedině to, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen. Srovnej např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011 a ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012.

11. Odvolací soud v projednávané věci postupoval plně v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry. Vyšel z toho, že dovolatelka proti rozhodnutí o vyloučení z 6. 10. 1997 nepodala odvolání k členské schůzi ani se nedomáhala přezkumu platnosti rozhodnutí o vyloučení soudem; proces jejího vyloučení tak byl již v roce 1997 završen. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by nastala jiná skutečnost, na jejímž základě by došlo k obnovení členství dovolatelky v družstvu a k uzavření nové nájemní smlouvy, považoval odvolací soud uvedený závěr správně za dostačující pro zamítnutí žaloby.

12. Na uvedeném nemohou ničeho změnit ani námitky dovolatelky ohledně žádosti o revokaci rozhodnutí o jejím vyloučení. O žádosti dovolatelky o revokaci rozhodnutí o vyloučení nebylo podle stanov družstva a zásad č. 7/98 a 10/98, přijatých shromážděním delegátů družstva, které stanoví postupy pro projednání odvolání a revokací v představenstvu i shromáždění delegátů, věcně rozhodnuto. Jak přitom dovodily soudy obou stupňů, dovolatelka na revokaci rozhodnutí představenstva neměla právní nárok.

13. Ani druhá v dovolání předestřená otázka přípustnost dovolání založit nemůže, jelikož na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).

14. Soudy obou stupňů totiž – v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu – posuzovaly toliko skutečnost, zda byl proces vyloučení dovolatelky z družstva již završen. Posouzení souladu následného jednání družstva po vyloučení dovolatelky s dobrými mravy a posouzení, zda členové volených orgánů družstva tehdy jednali s péčí řádného hospodáře, nemůže na (správném) závěru o završení procesu vyloučení dovolatelky z družstva ničeho změnit.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu